Trestní zákoník 2.0

Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) se chystá do vlády s novým návrhem trestního zákoníku. Představil ho netradičně – tři měsíce nechá návrh viset na webových stránkách ministerstva, aby k němu mohl kdokoli zaslat e-mailem své připomínky. „Je to historický okamžik,“ říká sebevědomě ministr. Má pravdu, ale pod jednou podmínkou – že se z toho okamžiku stane pravidlo.

Účast veřejnosti na legislativním procesu byla dlouhou dobu tématem hlavně pro nevládní organizace, takže například Hnutí Duha je dnes při tvorbě ekologických norem respektovaným partnerem. Jenže běžný člověk bude asi těžko docházet na ministerstvo nebo do sněmovny a nosit si domů stohy paragrafů, aby je po nocích louskal a ráno vracel opoznámkované. Jiří Pospíšil správně pochopil, že v tomhle směru dává internet mnohem lepší možnosti.

Nedá se čekat, že vláda zohlední všechny připomínky k zákoníku, kterých mohou být tisíce. Některé z nich ale jistě budou opakované a dobře vyargumentované. Také zpětná vazba, do jaké míry má trestní zákoník podporu veřejnosti, může být ministrovi užitečná. A hlavně – laičtí i odborní čtenáři z řad právníků mohou vyhmátnout řadu chyb, které vznikly čistě nepozorností nebo zásahem poslanců. Proto by měla být možnost sledovat návrh zákona také při jeho putování parlamentem, kde se nejvíc „čaruje“.

Skutečný smysl bude mít zveřejňování návrhů na webu ve chvíli, kdy se z něj stane běžná praxe. Zrovna trestní zákoník totiž bdělé oko veřejnosti až tak nutně nepotřebuje: oproti návrhu, který poslanci schvalovali loni, je jen jemně pozměněn. Paragrafy o tunelování, kvůli nimž neprošel, v něm opět chybějí a bude záležet na poslancích, jestli je doplní. Najde se ovšem řada norem, kterým by otevřená spolupráce s veřejností vysloveně prospěla – například připravovaný volební zákon.