Zapomeňte na Švejka

Raději se nechali zabít, než by se vzdali. Čeští vojáci udělali ve slovinských horách na nepřítele silný dojem. Pak se ale jejich odkaz nehodil do krámu. Teprve po devadesáti letech se vracejí zpět do českých dějin.

Parné dopoledne ve slovinském městečku Tolmin u řeky Soče. V kavárně na náměstí, pod portrétem císaře Františka Josefa, staříci ve slamácích popíjejí pivo. Opodál kluci kopou míčem o zeď. K pódiu před muzeem přicházejí první občané. Kutálka vyhrává, prapory v horkém vzduchu pleskají, zpěv folklorního souboru zní alpským údolím. Po místním županovi se na pódiu střídají politici a historici. Cestu z Prahy do ospalého horského hnízda podnikla europoslankyně Jana Hybášková, mluví tu i její slovinský kolega Alojz Peterle, dorazila i česká velvyslankyně.

O co jde? Honorace se v Tolminu sešla při otevření výstavy mapující mimo jiné jednu z černých děr české historie. Slovinsko-česká výstava jde totiž po stopách českých pluků, které se na sočské frontě účastnily děsivých bitev první světové války. Miliony vystřílených nábojů totálně znetvořily zdejší kraj, pobily desítky tisíc vojáků a decimovaly i místní obyvatele. Právě tady, v nadpozemsky krásné alpské krajině, se bez nadsázky vedly nejtvrdší horské bitvy všech dob, masakry, které si svým rozsahem, krutostí a počtem padlých nezadají s infernem Verdunu.

Jak se to všechno semlelo? V roce 1915 vyhlásila Itálie Rakousko…