Čekání na šanci
Kapely, které takhle objíždí volné koncerty, jsou před vystoupením i po něm lidově řečeno „na nule“: za hraní sice nic nedostanou, ale na druhou stranu si neplatí zvukaře, propagaci ani další náklady, které se běžně počítají v řádu mnoha tisíc korun.
V sále se neuspořádaně prolíná dvousethlavý dav. Málokomu je přes třicet, většinu tvoří studenti, tu a tam se mihne i letitější osoba. Všichni jsou mírně zmatení a netrpělivě koukají na hodinky nebo kontrolují mobilní telefony: bude dnes vůbec ten koncert? Je totiž už po půl desáté večer a z pódia pražského klubu Rock Café ještě nezazněl ani akord. „Vážení přátelé, moc se omlouváme za zdržení, ale teď už bude pódium patřit hudbě a jako první v pořadí se vám představí kapela Pankix,“ omlouvá jeden z pořadatelů zpoždění, způsobené slavnostním otevřením sousedního divadelního sálu.
Světla zhasínají a mladá šestice s houslistkou startuje zhruba hodinovou produkci. Po první skladbě je jasné, že návštěvníci spolkli hořkou slinu z čekání a skupina je má na své straně. Stejně tak je ale jasné, že muzikanti z toho dnes večer rozhodně nebudou mít finanční profit. Pankix i následující First Choice totiž vystupují zadarmo v rámci cyklu Free Zone.
Zůstat na nule
Kapely, které takhle objíždí volné koncerty, jsou před vystoupením i po něm lidově řečeno „na nule“: za hraní sice nic nedostanou, ale na druhou stranu si neplatí zvukaře, propagaci ani další náklady, které se běžně počítají v řádu mnoha tisíc korun. Koncert trvá zpravidla pětačtyřicet minut a předchází mu zvuková zkouška a profesionální odposlechy na pódiu. Pro kapely je důležitá ještě jedna věc, kterou si tu taky mnohdy vyzkoušejí vůbec poprvé: uvedou se před…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
