Dospívání mezi Íránem a Evropou

„Hlídám si své šílenství v únosných mezích, střídavě pobývám na obou březích.“ Úryvkem z textu J. H. Krchovského by se dala parafrázovat exulantská životní zkušenost Marjane Satrapiové (1969). V autobiografické komiksové sérii Persepolis zmapovala své dětství v Íránu před islámskou revolucí a po ní během irácko-íránské války, studium na francouzském gymnáziu ve Vídni, návrat domů, první nepovedené manželství a odjezd do Francie, kde dodnes žije. Rekapitulaci vlastního nesnadného dospívání rozkročeného mezi Íránem a Evropou nyní převedla se spolurežisérem Vincentem Paronnaudem na filmové plátno s obrovskou energií, hravostí a (sebe)ironickým humorem na jedné straně a s uměním nesentimentálně popsat život v diktatuře na straně druhé.

Zakázaný make-up

Film, který získal Cenu poroty na letošním festivalu v Cannes, je bez debat distribuční událostí podzimu. Slouží jako báječný důkaz, že výrazovými prostředky animovaného filmu lze dosáhnout většího uměleckého účinku, než jakého by byl schopen hraný snímek. Marjanin příběh by nikdy nemohl fungovat tak silně, kdyby ho hráli živí herci a odehrával se v reálných kulisách. Autoři plně využívají estetických kvalit ceněné předlohy. Minimalistická animace má v sobě něco z poetiky předválečného německého expresionismu a významotvorně využívá kontrastů mezi černou a bílou. První je barvou temna, druhá…