Dopisy

Neobjevené souvislosti příběhu

Respekt 47/07

Nemá smysl vytýkat

Recenzi od pana Hertla na knihu Ivana MargoliusePraha za zrcadlem považuji za nevhodnou. Nemá přece smysl vytýkat knize vzpomínkové, že tam málem chybí  bitva u Lipan. Navíc, četla jsem dopisy, které psala Heda Margoliová-Kovályová svému manželovi, i její další knihy, včetně její diskuse s Erazimem Kohákem. Tehdy to vyšlo v Indexu Kolíně nad Rýnem nebo v Torontu. Když vidím, jak málo pan Hertl rozlišuje, tak si nedovedu představit, že by byl vhodně rozlišoval, kdyby byl měl možnost psát již koncem let padesátých.

Jiřina Šiklová

Alžběta I. ležící spící

Respekt 49/07

Co nenapíšete, to nemáte

V recenzi filmu Alžběta I. autorka Tereza Brdečková píše naprosto zavádějící informace, či spíše výmysly. Kde přišla na to, že program „FinalDraft 7.1 skládá ověřené elementy hororu nebo thrilleru spolehlivě jako fabrika autodíly“? Viděla někdy FinalDraft? Používala ho někdy?

Jeho výhodou je standardizované formátování scénáře a intuitivní  ovládání, nikoliv generování šablon pro horor či thriller. Co do něj nenapíšete, to nemáte. Pokud chcete ilustrovat šablonovitost angloamerických scénářů, zkuste to raději na jiném příkladu.

Co se týče producentských zásahů do scénáře, ptám se: A proboha proč ne? Anebo člověk, který zodpovídá za 100 milionů dolarů, dá  nějakému scenáristovi neomezenou tvůrčí svobodu? Autorka svá slova opět dokládá zavádějící zmínkou o kurzech Roberta McKee. Jenže: a) tyto kurzy mohou stejně tak dobře navštěvovat i scenáristé, kteří by pak – podle p. Brdečkové – měli mít právo na nedotknutelnost svého scénáře, a b) neznámý producent, který zmíněný kurz absolvuje, rozhodně nebude mít  rozhodující slovo na velkoprojektech (pokud se k nim vůbec jako  producent dostane).

Producent v anglosaském pojetí se liší od toho českého. Úloha tuzemského producenta spočívá především v zafinancování a nastavení projektu. Naproti tomu americký producent je více autor. Financování tolik řešit nemusí (pokud není nezávislý), zato se daleko více angažuje ve vývoji, a to od námětu až po scénář. Podobný model naštěstí přichází i k nám, ale určitě není samozřejmý.

A ještě dodávám, že na filmu nepracuje jen jeden producent či scenárista, ale celé týmy. Vždyť také film je o týmové práci. Jen čeští filmaři a studenti FAMU, které tak ráda zmiňujete, to pořád nedokážou pochopit. A na jejich výsledcích je to pak znát.

Václav Slunčík

Tragédie zelených argumentů

Respekt 49/07

Pokroucená fakta

Když jsem si přečetl text Alexandra Tomského, málem jsem nadskočil. Je zřejmé, že byl psán se záměrem provokovat a autor by jistě v diskusi s někým z opačné strany zeleného spektra u některých tvrzení slevil. Co je ale neodpustitelné, je argumentace nepravdivými výroky či polopravdami.

Autor tvrdí, že „produkce CO2 při spalování palmových atd. olejů je v porovnání s ropou nejméně sedminásobná“. Ano, ale veškerý takto vzniklý CO2 se jen vrací do atmosféry, odkud ho předtím rostliny získaly, takže dochází ke koloběhu, nikoli k přidávání dalšího. U fosilních paliv je samozřejmě mechanismus stejný, jenže k „uložení CO2“ došlo před miliony let, a tak je jeho „vracení do atmosféry“ dnes už jasným přidáváním.

Druhým argumentem je produkce N2O, který se dle autora uvolňuje z etanolu: vzhledem k tomu, že etanol (C2H5OH) žádný dusík neobsahuje, je evidentně něco špatně. Autor má pravdu, že při výrobě etanolu k uvolňování N2O dochází, ale jedná se o farmářské činnosti (především hnojení), nikoliv spalování etanolu, což nesnižuje vážnost problému, ale snižuje autoritu toho, kdo takový argument přednese.

Nemám vůbec jasno, jaká je správná cesta z krize fosilních paliv, souhlasím s autorem, že svou roli by mělo sehrát jádro atomu, ale uráží mne, když někdo argumentuje nepravdivými nebo pokroucenými fakty.

RNDr. Jan Koupil

Omluva

Vrchní soud v Praze rozhodl 15. listopadu 2007 o uveřejnění následující omluvy:

„Společnost R-PRESSE, s. r. o., jako vydavatel týdeníku Respekt, se omlouvá paní Ing. arch. Evě Horové za to, že o ní bylo v roce 2003 v tomto týdeníku nepravdivě uvedeno, že prováděla práce na projektu interiérů rekonstrukce Tylova divadla v Rakovníku pouze oficiálně, a že ve skutečnosti na tomto projektu pracoval pan Rouček přihlášený do soutěže pod jménem Horové a vlastně vybral sám sebe. Dále se jí omlouvá za uvedení výroku, že peníze za provedené práce chodily na její účet a ona je dávala panu Roučkovi.“

Oprava

V minulém čísle nedopatřením vypadl z průzkumu na straně 4 jeden údaj. Graf, tak jak měl vypadat, uveřejňujeme a čtenářům se za chybu omlouváme.