Potíže se svobodou na Ukrajině
Současnou situaci v ukrajinských médiích asi nejlépe popisuje analýza prestižní organizace Freedom House, která je označuje jako „částečně svobodná“. Dosud totiž například nedošlo k objasnění Gongadzeho vraždy, přestože jsou už delší dobu veřejně k dispozici nahrávky Kučmových spolupracovníků, na kterých domlouvají jeho likvidaci.
Když se dvacetiletá Olena Fedorenková zadívá ze svého bytu do šedých ulic Doněcku, je ráda, že zůstala doma. „Před revolucí jsem si říkala, že tu nemám budoucnost a raději zkusím štěstí někde v Evropské unii,“ říká rtuťovitá Olena. „Nyní ale cítím pravý opak. Takže kufry letěly zpátky do skříně.“
Doněck, uhelná metropole východní části Ukrajiny, se v posledních letech proměnil a „šedý“ je už jen na první pohled. Hlavnímu náměstí sice ještě stále vévodí obří Leninova socha, ale všude kolem přibyly luxusní butiky, po ulicích se prohání více drahých aut a restaurace jsou plné k prasknutí. Nejvíce se však změnili místní lidé. Už se tolik neplouží ulicemi se svěšenými hlavami a hlavně z mladých srší větší sebevědomí. Usměvavá Olena by ho mohla rozdávat po hrstech.
„Můžu ovlivňovat dění ve své zemi, tak jsem se do toho rozhodla jít po hlavě. Taková šance nepřichází často,“ říká Olena. Tou šancí má na mysli oranžovou revoluci, která před třemi lety vedla k pádu autoritativního režimu napojeného na Rusko.
Olena je novinářka a tato profese patřila před revolucí za vlády prezidenta Leonida Kučmy k těm nejrizikovějším. Když žurnalista porušil nepsané pravidlo „nedívat se mocným pod ruku“, byl zavražděn, jako například Georgij Gongadze. Udělat sem tam nějaký…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
