Směšní a ztracení

Svalovec s čelenkou až příliš podobný Rambovi, odbarvená šedesátiletá blondýna s několik centimetrů dlouhými nehty, nesmělý brýlatý inženýr těsně po vysoké škole a žena po třicítce s dítětem. Spojují je tři věci: osamělost, touha najít partnera a to, že se stali hlavními „postavami“ polského dokumentárního filmu 4 návrhy. Čtyři různorodí singles, kteří hledají lásku a štěstí.

Dokument polského režiséra Magnuse Arnesena připomíná seznamovací inzerát. Svalovec Andrzej sedí na posteli ve svém pokoji a říká divákům: „Jsem dlouho sám a hledám někoho, kdo by mě miloval. Ta žena nesmí být ani malá, ani velká, ani tlustá, ani hubená a musí mít ráda bojová umění.“ Blondýna Krystyna stojí s cigaretou na balkoně a hledí do kamery: „Jsem už babičkou, a přesto toužím po lásce. Možná jsi to právě ty, koho můžu učinit šťastným. Mám ráda sex a ráda peču.“

Pak nám všichni čtyři singles ukazují své domovy, pouštějí nás do svého intimního prostoru. Andrzej vybudoval rozlehlé hospodářství, kterým nás teď do půl těla nahý provází a stále dokola opakuje, že ta, která sem přijde, tady přece musí být šťastná. Zní to trochu velikášsky. Inženýr Ryszard stále žije s maminkou, jež na nás vychrlí všechny nepovedené vztahy svého syna, zatímco on jen tak povadle sedí na židli v kuchyni a mlčí. Působí směšně a ztraceně.

Téma dokumentu je důležité a aktuální (nejen) v Evropě, pro filmaře je však obtížně uchopitelné. 4 návrhy ve mně vyvolaly spousty otázek, bohužel žádná se netýkala tématu samého, ale spíše toho, jak natáčet hrdiny, abychom k nim pronikli a dokument tak nezůstal pouhou povrchní podívanou.

Povrchnost je totiž základním problémem Arnesenova filmu. Dokumentarista zachytil své hrdiny výhradně ve vtipných situacích, smějeme se jim, ale nejsme jim opravdu blízko. Jako kdybychom pozorovali zvířata v zoo. Muži i ženy zůstávají uzavřeni ve svých bytech, své osamělosti, jako tygři a opice v klecích. Režisér přijímá jejich prostor, jejich pohled na svět, nesnaží se s nimi polemizovat, hledat řešení. Co víc, stylizuje je, tedy utvrzuje je v jejich názorech a nepřipouští žádnou možnost, že by se cokoliv mohlo změnit.

Čekala jsem, že na konci film uvede kontakty na celou čtveřici. Dokument by tím alespoň svým aktérům i divákům nabídl možnost změny. Kontaktní údaje však v dokumentu scházely, a tak film zůstal jen povrchní zábavou na účet svých hrdinů.

Autorka je dokumentaristka.

Příští týden píše Hana Librová