Cena za pocit bezpečí

Když toho rána otevřel západočeskou přílohu MF Dnes, nemohl uvěřit svým očím. Díval se v ní na fotografii vlastní kuchyňské linky, na baru bylo dokonce vidět i manželčino zrcátko. Zavolal do redakce a tam mu tu šokující věc potvrdili: noviny jen upozornily na to, že záběry z jeho plzeňského bytu visí na webové stránce radnice. Spolu s autorkou článku pak zavolal radnímu pro bezpečnost a na městskou policii, aby mu vysvětlili, jak se snímky jeho bytu na internet dostaly. „Byli slušní, moc se omlouvali, vysvětlovali, že to bylo mimořádné selhání jednotlivce,“ říká pan K. (své jméno nechce zveřejnit kvůli obavám z nežádoucí publicity).

Záběry z kuchyně zachytila policejní kamera, která má normálně hlídat neukázněné řidiče a pomáhá i s odhalováním kriminality.

Když jsou kamery zamířené na křižovatku, přenášejí se záběry na web. Jakmile ale policisté třeba chytají zloděje, mají připojení na internet vypnout. A na to dotyčný strážník zapomněl. Přitom dostal echo, že do jednoho bytového bloku zachází podezřelá skupinka, pak se někde v domě rozsvítilo okno a on tam kameru zaměřil. Druhá chyba byla v tom, že ji nechal běžet, přestože to má v předpisech zakázáno. „Nevím, jak dlouho se mi koukali do oken, když jsem chtěl vidět záznam, řekli, že už se automaticky smazal,“ říká pan K.

„Strážník, který měl službu, selhal, nebyl v tom úmysl,…