Nová tvář hladu
Jakkoliv je potravinová hrozba roku 2008 závažná, je pouze projevem rozsáhlejšího problému. Prudký vzrůst cen potravin ukončil třicetileté období, kdy bylo jídlo laciné, zemědělství se v bohatých zemích dotovalo a mezinárodní trhy s potravinami byly značně pokřivené. Zemědělci jednoho dne na vyšší ceny nepochybně zareagují vyšší produkcí a nastolí se opětovná rovnováha.
Samake Bakary prodává rýži v dřevěných nádobách na tržišti v Abobote na severním předměstí Abidžanu na Pobřeží slonoviny. Ukazuje na mísu zlomkové thajské rýže, která jde při ceně 400 CFA franků (zhruba 1 dolar) za kilogram nejvíc na odbyt. Když šly obchody dobře, dokázal jí dřív prodat i 150 kilogramů za den. Teď může mluvit o štěstí, když prodá polovinu. „Lidé se zeptají na cenu a jdou dál, nic si nekoupí,“ stěžuje si. Počátkem dubna zašli tak daleko, že se začali bouřit: dva dny násilností přesvědčily vládu, aby odložila plánované volby.
„Pro světové zemědělství nastalo nové, neudržitelné a politicky riskantní období,“ tvrdí Joachim von Braun, šéf Mezinárodního institutu pro výzkum potravinové politiky (International Food Policy Research Institute, IFPRI) ve Washingtonu, DC. Důkazem jsou nepokoje kvůli potravinám v zemích podél rovníku. Na Haiti demonstranti provolávající heslo „Máme hlad“ přinutili k rezignaci předsedu vlády; 24 lidí bylo zabito při nepokojích v Kamerunu; egyptský prezident povolal k výrobě chleba armádu; na Filipínách se hromadění zásob rýže trestá doživotím. „Situace je výbušná a ohrožuje politickou stabilitu,“ strachuje se prezident obchodní komory Pobřeží slonoviny Jean-Louis Billon.
V loňském roce vzrostla cena pšenice o 77 procent a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
