Tam za nádražím
Každý den procházím naší čtvrtí Eigelstein za nádražím. Tady zaslechnu arabštinu, tam polštinu, vlevo cosi, co zní balkánsky, pak samozřejmě turečtinu, občas perštinu, při níž zpozorním, francouzštinu (od Afričanů), asijské jazyky, také němčinu v těch nejrozmanitějších odstínech a kvalitách, hovoří jí blonďáci i orientálci, lidé černé i žluté pleti.
Navid Kermani
(1967) je spisovatel a orientalista, původem z Íránu. Žije v Kolíně nad Rýnem, věnuje se islámu a vztahům mezi Západem a Orientem. Za svou knihu Bůh je krásný: estetický zážitek z Koránu získal prestižní cenu Ernsta Blocha. Píše reportáže pro Süddeutsche Zeitung. Loni mu vyšel román Kurzmitteilung (Krátké sdělení).
Každý den procházím naší čtvrtí Eigelstein za nádražím. Tady zaslechnu arabštinu, tam polštinu, vlevo cosi, co zní balkánsky, pak samozřejmě turečtinu, občas perštinu, při níž zpozorním, francouzštinu (od Afričanů), asijské jazyky, také němčinu v těch nejrozmanitějších odstínech a kvalitách, hovoří jí blonďáci i orientálci, lidé černé i žluté pleti.
Ve všech velkých městech Evropy
Není to vždy jen příjemné, ti povaleči, to množství černých koženkových bund (možná jsou z pravé kůže, kdoví), panebože, zlaté přední zuby černovlasých žen kráčejících ulicí v dlouhých pestrých sukních, s batolaty v šátcích, druhé a třetí dítě drží za ruku, mládež, co jen tak zevluje, narkomani a potrhlí, kteří mají svůj domov tam vzadu „Unter Krahnenbaümen“, ta ulice má opravdu takové jméno, a mezi nimi pár muslimů s podezřele dlouhými plnovousy.
Takový obraz nevidíte jen za hlavním nádražím v Kolíně. V jiných velkoměstech Evropy najdeme stejnou směsici tureckých zelinářů, tradičních a samoobslužných pekáren,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
