Prastaré skotské novinky
Jsme sami svědky vyprávění: můžeme vnímat atmosféru, v níž se příběh odehrává, sdílet prožitek toho, kdo jej vypráví, aktivně vnímat živoucnost slov, představ, obrazů. Tak je tomu i v knize skotských mýtů O hnědém medvědu ze Zeleného údolí, kterou sestavili a přeložili Martina Joujová a Daniel Samek.
Slovo „sgeul“ nebo „sgeulanchd“ znamená „příběh“ a pochází z gaelštiny. Původně znamenalo také zprávu či novinku, ale tento pojem se užíval i pro staré příběhy, což svědčí o tom, že každý děj lze vyprávěním aktualizovat. Je zajímavé, že i u nás dnes vzrůstá obliba autentického zpracování příběhů a legend, dokonce v podobě etnografických zápisků. Asi je to tím, že tato forma vzbuzuje dojem, že jsme sami svědky vyprávění: můžeme vnímat atmosféru, v níž se příběh odehrává, sdílet prožitek toho, kdo jej vypráví, aktivně vnímat živoucnost slov, představ, obrazů.
Tak je tomu i v knize skotských mýtů O hnědém medvědu ze Zeleného údolí, kterou sestavili a přeložili Martina Joujová a Daniel Samek.
Jací psi?
Ve Skotsku bychom jen stěží hledali nějakou kulturní kompaktnost. Vzhledem k historickému vývoji země to ani není možné. Mísí se v ní několik kulturních okruhů, hlavně anglický a gaelský. Ještě v 19. století byla gaelština, původní jazyk země, hojně rozšířená vedle skotské angličtiny (skotštiny – scotch). Také z hlediska geologického se země dělí na severní Vrchovinu (Highlands) a střední Nížinu (Lowlands) s kulturním vlivem anglickým a Jižní vrchovinu (Southern Uplands) spolu se Západními ostrovy (Western Islands), kde převládají prvky gaelské. To vše se pak samozřejmě odráží v lidové tradici, ústní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
