To pole je naše

Sotva na to místo starosta Třebomi vstoupí, ovládne jeho tvář zasmušilý výraz. „Vždyť jim to bude k ničemu,“ rozhazuje rukama Alois Radoschowský (63) a ukazuje k lánu čerstvě posekané trávy. Právě těchto pět hektarů by se mělo už brzy připojit k sousednímu Polsku. Nejde jen o Třebom – vracet se má celkem 365 hektarů někdejšího polského území, které Češi získali za komunismu kvůli „napřímení a snazší kontrole hranice“. Právě z Třebomi se teď ozývá zatím nejsilnější hlas: při státnických gestech nikdo nebral ohled na názor lidí, kteří na sporné půdě žijí.

Počkejte na podzim

To, že by mělo dojít i na slezskou vesničku Třebom, je jasné od konce devadesátých let, kdy se Češi na vyrovnání starého územního dluhu s polskou stranou dohodli. Komunistické narovnávání hranic přihrálo třebomským před padesáti lety i cíp pole, na kterém se dnes vlní zlatavá pšenice. „Teď je to ale soukromý pozemek a jako náhradu stát zvolil jiné místo,“ ukazuje starosta k potoku, klikatícímu se podél louky na okraji vesnice. „My se toho vzdát nechceme, jenže hlas pár lidí z tohohle zapomenutého místa nikoho nezajímá,“ pokračuje pan Radoschowský a nervózním pohledem přejede mraky na zatahující se letní obloze. Na druhém konci vsi odpočívá jeho světle zelený kombajn. „Práce nepočká,“ říká…