Bohové poprvé pohromadě

„Sestry a bratři Ameriky,“Svámí Vivékánanda stačil za řečnickým pultem pronést jen oslovení a dav přítomných už propukl ve frenetický jásot. Tři tisíce duchovních všemožných vyznání i barev kůže povstaly a spustily tříminutový potlesk doprovázený radostným dupáním. Těžko říct, jestli hosté prvního Parlamentu světových náboženství v Chicagu v září roku 1893 vytušili, že podařený zahajovací proslov hinduistického mnicha vstoupí do dějin. Možná jen dávali najevo radost z toho, že se poprvé v historii setkali představitelé hlavních náboženství planety, aby spolu vedli dialog.

Umíráček fanatismu

Dnes už víme, že jedenácté září, tedy zahajovací datum čtrnáctidenní konference, se nestalo symbolem náboženské tolerance. To, že jej 108 let poté islámští fanatici proměnili v přesný opak, ovšem podle mnohých vykladačů není náhodné. V duchovním světě má všechno svůj smysl a stačí prý nahlédnout do starých textů Východu, abychom pochopili, že číslo 108 má nanejvýš symbolický význam.

„Sektářství, bigotnost a jejich hrozivý potomek fanatismus dlouho ovládaly tuto nádhernou zemi,“ pokračoval hinduistický mistr v Chicagu, když publikum utichlo. „Naplňovaly zemi násilím, zaplavily ji lidskou krví, zničily civilizaci a celé národy uvrhly do zoufalství. Nebýt těchto hrozivých démonů, lidské společenství by bylo mnohem…