Vulgarita patří k životu

Valašská Polanka je protáhlá vesnice na úpatí moravských Javorníků, jejichž zalesněný reliéf protkaný horskými pastvinami přitahuje daleko větší pozornost než omšelé náměstíčko před šedivým kulturákem ze sedmdesátých let. „Okolní příroda je tady krásná a daleko zajímavější než celá vesnice a její obyvatelé,“ říká Petr Měrka (1979), spisovatel a invalidní důchodce, kterému pražské nakladatelství Fra vydalo prvotinu Telekristus e Mentál.

Žije tu od dětství a v posledních letech docela monotónním způsobem. Když jeho přítelkyně odjede do zaměstnání, jde nakoupit, někdy navaří, a pak ho čeká každodenní penzum v podobě minimálně tisícovky napsaných slov nové povídky, novely nebo románu. „Nestěžuji si, literární tvorba je úžasné dobrodružství, třeba jen hledáním dokonalosti výrazu, toho, aby text v sobě něco měl, sedělo to a obsahovalo nějaký náboj,“ odpovídá hubený mladík v momentálně nevalné finanční situaci, pro něhož je sporadicky podniknutá cesta do kina v nedalekém Vsetíně menším svátkem.

Vystudoval střední průmyslovou školu stavební ve Valašském Meziříčí. Pak začal nasávat atmosféru hodin muzeologie na katedře historie v Opavě, aby po dvou měsících zjistil, že to pro něj není to pravé. Od základní školy ho daleko víc bavilo psaní, kterému se posléze doslova upsal na celý život, a to za docela dramatických podmínek. &„…