Generace zapomnění
Máme jen mlhavou představu o životě a rozhodování se v době, kdy občas, nebo spíše pořád, člověk musel volit mezi zlem a ještě větším zlem. Jakékoli rozhodnutí pak může trápit po celý život.
Jaroslav Rudiš
(1972) je spisovatel. Za Nebe pod Berlínem získal Cenu Jiřího Ortena, dále vydal romány Grandhotel a Potichu. Ve spolupráci s kreslířem Jaromírem 99 vydal trilogii komiksů Alois Nebel. V pražském Divadle Archa měla premiéru tragická opereta EXIT 89, k níž napsal společně s Martinem Beckerem a Jiřím Havelkou scénář.
Seděli jsme na terase jedné letité berlínské literární instituce a pozorovali hladinu Wannsee. Někde na druhém břehu stál dům, v němž nacistické špičky před sedmdesáti lety během několika hodin vymyslely plán likvidace jednoho celého národa.
„Byl jsi na vojně?“ zeptal se profesor literatury z Izraele. „Ne. Z mých kamarádů na vojně nebyl nikdo.“ „Já válčil s Egyptem. Ty bys bojoval za svoji zem?“ „Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Asi jo. Ne. Nevím…,“ kličkoval jsem. Bylo léto 2006 a na Izrael už pár dní padaly arabské rakety. „Možná si ani neuvědomuješ, v jaké teď žijete šťastné minutě. Tady, ve střední Evropě. Ale ono se to změní. Byl jsem v Rakousku a taky v Maďarsku… a slyšel ty populisty… Vždycky se to najednou změní.“
Vybavila se mi jeho slova, když se v Respektu – a pak všude možně – oznamovala a rozpitvávala smutná a velmi zapletená událost z jara 1950. Jeden okamžik budoucího spisovatele
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
