Napsala včera kolegyně
Lenka Zlámalová
(HN):
„Miroslav Kalousek jako první nahlas razil názor, že proti krizi se nedá bojovat obřími státními dluhy. Dnes je to evropský hlavní proud, jejž drží všichni od Sarkozyho po Merkelovou.“
Představujeme si to asi takto: bylo nebylo, seděli v Evropě političtí lídři, politici, předsedové, prezidenti, potentáti, pomazané hlavy, ekonomové, poradci, profesoři a lámali si hlavu, co že udělají s tou finanční krizí. Lámali, lámali, ale nenapadlo je nic jiného, než že „s krizí budou bojovat obřími státními dluhy“. Až objevil se na bílém koni český Mirek (vlastně rovnou dva Mirkové) a pravil: „Proti krizi nesmíte bojovat obřími státními dluhy.“ I padli na kolena všichni a klaněli se v drtivém údivu hluboce, přehluboce až k zemi, v úctě nevídané, v překvapení mohutném způsobeném jasnozřivostí tohoto nečekaného zvěstování. „Panenko na nebi – to nás nenapadlo, my chtěli jsme proti krizi bojovati obřími státními dluhy. Nic jiného nás v našich malých, ba doslova titěrných, vzděláním nezasažených západoevropských mozcích nenapadlo.“
I vypravila celá Evropa poselství do té zaslíbené země české – medem, skvělými univerzitami, inteligencí, bystrostí, jasnozřivostí a ostrovtipem oplývající, aby pochopili, jak ono přesvědčivé moudro a ten nejryzejší rozum selský mohl v tomto kráteru, této kotlince kvetoucí, zroditi se. Objevili chytrost obyvatelstva (a hlavně předáků) nebetyčnou, zářící do zbytku Evropy i světa jako maják. Mládež světa celého jala se pak bušiti na vrata Karlovy univerzity, VŠCHT, ČVUT a jak se to všechno jmenuje. Objevili i ústav zvaný VŠE, kde učí profesor, pro kterého je globální finanční krize chřipkou pouhou. Školy tyto pak brzy předčily svou slávou stověžatou i Harvard, Oxford, Cambridge, Princeton, MIT a jak se to všechno jmenuje, kde stejně učili ekonomové, kteří krizi zavinili, před ní včas nevarovali a k dluhům státním tupě vyzývali.
Při návštěvě hlavního města Prahy pak všechny zaujal všeobjímající bordel, obrazný i doslovný, ulice nemyté, koše vysypané, výkaly psí všude kol, místo kaváren domy veřejné, místo hospod bary u tyče, místo zboží užitečného sklo a ruské čepice, k tomu lákavá muzea středověkého mučení. I jali se všichni přeroditi svá západoevropská města k obrazu a příkladu nedostižnému tomuto.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
