Potíže světové ekonomiky dolehly i na českou vědu a ze skříně vypadávají kostlivci v podobě nedořešených problémů. Stát se pokouší přimět badatele k větší výkonnosti, jenže způsob, který zvolil, vyvolává velké spory. Jsou stížnosti postižených oprávněné?
Fyzik Michal Dušek ukazuje na téměř neviditelnou tečku tmavohnědé barvy, umístěnou v centru komplikovaného přístroje. Je to vzorek zvláštní krystalické látky, který do laboratoře, kde Dušek pracuje, poslali vědci z Austrálie. Chtějí znát její vnitřní strukturu. Laboratoř, součást Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, vyvinula postupy, které zkoumání těchto netypických krystalů umožňují.
V poslední době však Dušek a jeho kolegové nemohou zkoumat krystaly tak nerušeně jako dřív. Vibrace v okolním světě vnášejí do mnoha českých vědeckých pracovišť vlny neklidu. „Dříve se hovořilo o tom, že peněz na vědu bude přibývat. Před několika měsíci k nám ale z vedení ústavu začaly pronikat jiné zprávy, najednou se mluvilo o katastrofě,“ vypráví mladý fyzik.
Ozvěna této paniky se začíná dostávat v poslední době i na veřejnost. Většinou je vnímána jako souboj Akademie věd ČR a vysokých škol, kdo dostane ze státního rozpočtu více peněz. Ve skutečnosti jsme však svědky hlubšího sporu o to, jakým způsobem má být hodnocena a financována česká věda a jak je úspěšná reforma, která má zajistit, aby stát dával…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
