Co dělat s dovozem cizinců

Martin Rozumek

(1975) je právník specializující se na postavení cizinců v České republice. Platí za jednoho z největších odborníků na tuto problematiku v ČR. Působí jako ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům.

Odpověď na jednoduchou otázku cizince, jak dostat pracovní nebo podnikatelské vízum do České republiky, je obtížná i pro právníka s desetiletou praxí. Citace zákona a pokynů dostupných na stránkách ministerstva vnitra je jen obecným návodem, který v praxi naráží na řadu byrokratických potíží a také na bariéru zprostředkovatelů, vydělávajících na bezradnosti cizinců a svých dobrých kontaktech s úředníky některých českých zastupitelských úřadů.

Většina tzv. zprostředkovatelů pobytu v zahraničí často funguje jako mafie, bez níž se není možné vůbec dostat k podání žádosti o české vízum. Už řadu let na povrch vyplouvají zprávy, jak nedůstojné a kriminální poměry panují na zastupitelských úřadech ČR v Hanoji, Kyjevě, Lvově a Moskvě, tedy nástupních stanicích do Česka. Ministerstvo zahraničí stále dokola tvrdí, že se jedná o problémy před branami zastupitelských úřadů, které nemohou na cizím území řešit. Možnosti obrany přitom existují – například přihlašování návštěv cizinců e-mailem nebo poštou s povinností ambasády třeba do deseti dnů stanovit datum možné návštěvy cizince či nahrávání pohovoru na ambasádě pro účel zpětné kontroly. Bohužel se ale nepoužívají.

Cizinci i zaměstnavatelé si tak dál právem stěžují, že systém přijímání žádostí je ovládán místními zprostředkovateli, kteří jsou schopni si na jednom klientovi přirazit více než desetitisícovou dolarovou „marži“ k oficiálním nevelkým správním poplatkům za vyřízení víza. Podstatné v celém systému je, že žadatelům, kteří využili služeb zprostředkovatele pobytu, je pravidelně vydáváno podnikatelské vízum. Proudy zahraničních „podnikatelů“ u pásů a agenturních pracovníků tak dosáhly v českém měřítku nebývalých rozměrů. Není proto divu, že tato praxe je negativně vnímána zeměmi EU (Německem), které v otevřené české bráně vidí bezpečnostní riziko pro celý schengenský prostor.

Žádný etický kodex

Zprostředkovatelé pobytu pak své klienty předávají zprostředkovatelům u nás, kteří je přidělují jednotlivým firmám. Není výjimkou, že si zprostředkovatel protizákonně účtuje za své služby až 50 procent mzdy cizince každý měsíc. Stává se také, že cizinci odebere pas, v horším případě jej zavře na ubytovně a omezuje jakýkoli pokus o integraci do české společnosti. České úřady nejsou schopny tyto pracovní agentury regulovat a hlídat. Drtivá většina agentur nedodržuje žádný etický kodex a je schopna v případě, že podvedla příliš mnoho svých zaměstnanců, ze dne na den zaniknout a brzy ve stejném personálním složení pod jiným jménem zase začít fungovat.

Návodem na zlepšení situace není zastavení příchodu zahraničních pracovníků, ale důsledná kontrola činnosti a postihování pracovních agentur, zastupitelských úřadů a zaměstnavatelů a lepší využití možnosti zelených karet na úkor fingovaných podnikatelů. Žadatel o podnikatelské vízum by pak měl být schopen před vydáním víza dobře obhájit svůj podnikatelský plán v ČR.