Do srdce temnoty

Respekt získal nové důkazy o manipulaci půlmiliardové zakázky na Českém statistickém úřadě

Češi dostali jedinečnou šanci rozbít korupční propojení mezi politikou a byznysem, které jim už dlouho pije krev a vysává peněženky. Systém dostal zásah přímo ve svém centru – veřejných zakázkách. Veřejná výpověď podnikatele Vladimíra Kováře o manipulaci půlmiliardového tendru na Českém statistickém úřadě se může stát pro zdejší korupčníky Rubikonem. Teď půjde především o to, jestli se kauza nepotopí do obvyklého ticha a mlhy. Nově objevené detaily jsou dostatečným důkazem, že by měla co nejrychleji konat policie, politická scéna i veřejnost.

Důvěrné

„Máte dvacet minut,“

říká přísně v jedné z pražských pizzerií muž s nakrátko střiženou bradkou. A zapíná diktafon, kterým si celý rozhovor s novináři nahrává.

Radek Holiš

, jedna z hlavních osob půlmiliardové soutěže o software pro statistický úřad, vystupuje jako ostrý a sebevědomý muž. Alespoň zpočátku

. „Kdo vás vlastní? Co svými otázkami sledujete?“

vyslýchá tazatele. Pak postupně vadne. A když má popsat své angažmá v neprůhledném tendru, je už nervózní. „Důvěrná informace,“ odbývá dotazy ohledně podezření, zda a jak pomáhal ušít vítězství pro dopředu údajně vybranou firmu – Hewlett-Packard.

Stejné město o dva kilometry dál a tři hodiny později. Vladimír Kovář se z proskleného okna své kanceláře dívá na zasněžené Holešovice. „Rozhodně bych do toho šel zas,“ říká šéf Unicornu, jedné z největších tuzemských softwarových firem a loňský držitel ceny Podnikatel roku. Jeho podnik šel do soutěže na ČSÚ také a prohrál, přestože nabídl o 109 milionů nižší cenu. Byl to pak právě Kovář, kdo o průběhu soutěže zveřejnil první alarmující informace: že byl přes prostředníka a neznámý telefon vyzván k zaplacení dvacetimilionového úplatku za možné první místo a že mu jeden muž z vlády ještě dlouho před výběrem vítěze naznačil, že tahle zakázka je ušitá na míru pro HP.

„Možná se teď o mně začne říkat, že taky jedu v korupci a že se na mě dřív nebo později něco najde,“ říká šéf Unicornu. „Těch řečí se ale nebojím, a přece kvůli nim necuknu. Trvám na svém. A budu chtít, aby se manipulace na statistickém úřadě pořádně vyšetřila.“

Holiš a Kovář – každý z jiného konce – dnes drží v ruce klíč k pochopení, jestli, jak a kdo hrál nečistou hru s půlmiliardovou zakázkou ČSÚ na vybudování informačního systému pro sčítání lidu, kolem které se už měsíc a půl vznáší vážné podezření z korupce. Indicie, že tato soutěž byla skutečně dopředu připravená na míru jednomu předem vybranému zájemci, jsou přitom stále silnější.

Předem znám

Prozatímní šéf ČSÚ

Jiří Křovák

sedí pevně zabořen do svého koženého sedadla. Na většinu otázek ohledně podezřelé zakázky nechává odpovídat dalšího místopředsedu úřadu Stanislava Drápala, který měl zakázku přímo na starosti – jako zadavatel i jako člen výběrové komise. Každý zvlášť si jednání nahrává, aby prý měli možnost ověřit si, že budou v novinách „přesně citováni“. Místopředseda Drápal odpovídá v několikaminutových monolozích, které prokládá vtipy, jimž se sám hlasitě směje. Jiří Křovák se naopak nesměje vůbec. Během dvouhodinového interview často tiskne pevně ruce na stůl, aby zakryl jejich chvění. Když je po skončení schůzky uvolňuje, zůstávají na stole dvě zpocené skvrny.

Že není něco s půlmiliardovou zakázkou v pořádku, se Jiří Křovák poprvé dozvěděl na konci loňského srpna. Na chodbě Úřadu vlády mu tehdy Vladimír Mlynář, šéfporadce premiéra (a bývalého šéfa ČSÚ) Jana Fischera, předal dvoustránkovou nepodepsanou analýzu, ve které stálo, že zakázka na sčítání lidu je psaná pro Hewlett-Packard. Dokument Mlynářovi poslal e-mailem jeden z bývalých kolegů z Telefóniky O2, kde šéfporadce před svým vládním angažmá působil jako konzultant.

„Předem je téměř jisté, že bude podaná jediná nabídka, nebo že jediná nabídka vyhoví kvalifikačním požadavkům,“ stálo v materiálu, který má Respekt k dispozici. „I kdyby se nabídka jiného uchazeče dostala do stadia hodnocení, bude mít téměř nulovou šanci zvítězit. Vítězný uchazeč je předem znám.“ Anonymní analytik to dokládal rozborem zadávacích kritérií s tím, že požadavky jsou sestaveny tak, že jejich úplnou kombinaci „může splnit pouze společnost Hewlett-Packard“.

Kdo přesně e-mail Mlynářovi poslal, není jasné, šéfporadce to neprozradil. Motiv, proč byl list adresovaný Mlynářovi, se každopádně dá odhalit. Telefónica O2, jeden ze zájemců o zakázku, si od toho mohla slibovat, že její někdejší zaměstnanec předá list svému šéfovi a že tlak bývalého předsedy ČSÚ Jana Fischera na nové šéfy úřadu může napomoci větší férovosti soutěže – například tak, že ze zadávacích kritérií vypadnou ta, která dopředu favorizují HP. Jisté je, že Vladimír Mlynář dokument předal Jiřímu Křovákovi a dál se v celé věci neangažoval z obavy, aby nevzniklo podezření, že „prosazuje zájmy svého bývalého zaměstnavatele“.

V okamžiku, kdy dokument obdržel, mohl Jiří Křovák do věci poprvé razantně zasáhnout. Dávalo by to logiku: výběr vítěze byl ještě daleko a on nyní tvrdí, že měl vždy zájem na „čistotě soutěže“. V tom případě měl místopředseda Křovák před půlrokem několik možností. Zaprvé zahájit vyšetřování uvnitř úřadu, zda někdo z jeho podřízených „neušil“ zakázku na míru. Nebo mohl tím samým šetřením pověřit experty mimo úřad. Anebo se mohl rovnou obrátit na policii.

Zastupující šéf ČSÚ však nic takového neudělal, omezil se jen na svolání schůzky vedoucích pracovníků, kde je upozornil na „nezbytnost“ dodržovat pravidla soutěže. Další tři měsíce se pak se soutěží nedělo ze strany Jiřího Křováka vůbec nic. Ke zlomu došlo na začátku prosince, kdy se rozhodl veřejně promluvit Vladimír Kovář a na možnou manipulaci v zakázce upozornily Hospodářské noviny. Ještě v ten den vyzval premiér Fischer Jiřího Křováka k vyšetřování a ředitel ČSÚ ho po pár hodinách opravdu rozpoutal. Ze třech výše popsaných možností si přitom zvolil první – interní audit. A vnitřní kontrola dva týdny nato konstatovala, že zakázka je v pořádku a nikdo s ní nemanipuloval. To podle místopředsedy Křováka dokazuje, že pro podezření nebyl důvod. Má to ale háček.

Křovák totiž, jak nyní zjistil Respekt, pověřil provedením auditu stejné dva lidi – místopředsedu Drápala a šéfa projektového týmu zakázky Jaroslava Krause –, kteří konstruovali zadávací kritéria, a měli tedy případně největší možnost ono „šití na míru“ spáchat. „Já těm lidem a priori důvěřuji,“ říká místopředseda Křovák na otázku, proč místo policie pověřil rozpletením podezření kolegy, kteří mohli mít zájem vše naopak co nejvíc zatemnit. „O co důvěru opírám? O jejich zkušenosti a dlouholetou práci.“

Jak přesně prověrka vypadala, není jasné. Křovák, Drápal i Kraus její průběh popisují jen obecně a nelze zjistit, jak hluboce se zabývali podezřeními z „Mlynářova dopisu“ nebo koho z dalších lidí, kteří s nimi dávali zadávací kritéria na ČSÚ dohromady, vyslechli a na co se jich ptali. „Moc dobře se to prověřit nedá. Ty body jsme si procházeli a přemýšleli, jestli někomu něco nenahrává,“ říká místopředseda Drápal s tím, že nakonec nic nezjistili.

Prostě záhada

Pro razantnější vyšetřování měl každopádně místopředseda Křovák i Drápal další důvod než „jen“ jeden anonymní dopis. Zadávací dokumentaci k zakázce si vyzvedlo patnáct firem, kromě Hewlett-Packard, Unicornu nebo Telefóniky O2 i IBM nebo Logica, tedy největší giganti v oboru na zdejším trhu. Nakonec se ale mimo HP a Unicornu nikdo další do soutěže nepřihlásil. Nabízí se tedy otázka – ve finanční krizi o to zajímavější –, proč tito zkušení hráči najednou ztratili zájem o půlmiliardovou zakázku.

„Podat takovou nabídku, což je zhruba v ceně jednoho milionu korun, je mohlo odradit,“ tvrdí Drápal. Proč to ale potom neodradilo stejně velké firmy HP a Unicorn? Ptal se jich na to? „Ne, s žádnou z firem jsme o tom nekomunikovali,“ říká. Svůj nezájem odmítají vysvětlit i samy firmy. „Nekomentujeme výběrová řízení, která jsme nevyhráli,“ říká mluvčí IBM Vladimíra Pavelková a podobně mluví i další společnosti včetně Telefóniky, v níž se zrodila ona „rozkrývací analýza“.

Důvod „nezájmu“ a následného mlčení firem je podle Vladimíra Kováře jasný. „Trhem se začaly šířit informace, že zakázku má dostat Hewlett-Packard,“ vysvětluje Kovář. Zdroj podobných informací podnikatel blíže nespecifikuje s tím, že šly vždy přes několik prostředníků a dost těžko tak lze dohledat jejich původce.

K dispozici sice není žádná oficiální statistika, příklady z poslední doby ale mluví jasně: dvouapůlmiliardový tendr na vybudování projektu státní pokladny nebo stomilionovou dodávku aut České poště vyhrála vždy firma, která se jako jediná do soutěže přihlásila. Soutěže se sice vypisují, ale jejich vnitřní kritéria jsou nastavená tak, že v nich má šanci uspět jen jeden, dopředu vytipovaný zájemce. Že je to vážný problém, ostatně teď připustil i ministr vnitra Martin Pecina, který ohlásil vůli tuto praxi změnit.

Podobné manipulace samozřejmě nelze uskutečnit bez aktivní nebo alespoň tiché účasti jednotlivých firem, kdy každá ví, že v případě mlčení se na ni dřív nebo později dostane s jiným tendrem. Vystoupením z řady by se totiž ze systému vyřadily. „Podezření ani přesvědčení pana Kováře nám nepřísluší nijak komentovat,“ říká mluvčí Telefóniky na otázku, co si myslí o Kovářových slovech o manipulaci zakázky a jestli to byl hlavní důvod, proč se do tendru nepřihlásili.

Když se systém zadře
Proč se tedy do zakázky nakonec přihlásil sám Kovář? „Soutěží ve státní sféře se účastním minimálně, nevěřil jsem, že by to mohlo být dopředu zmanipulované,“ vysvětluje podnikatel. Podle znalců veřejných zakázek byl tah šéfa Unicornu ojedinělý a vzhledem k jeho zásadně levnější nabídce a ochotě mluvit se dosud hladce běžící systém nečekaně „zadřel“. A otevřel se prostor pro detailní otázky. Pokud byla soutěž ušita na míru firmě HP, museli by o tom vědět lidé, kteří měli zakázku v ČSÚ i Hewlett-Packard na starosti. Přesněji řečeno, společnost HP by musela nějak předat odborníkům z ČSÚ podmínky, které je schopna splnit, a někdo by musel tyto podmínky v úřadu prosadit.

V porovnání s rozlehlou kanceláří místopředsedy Křováka se v hlavním sídle Jaroslava Krause lze jen stěží otočit. Majitel téhle „nudle“, neformálně oblečený v modré rozepnuté košili, je na ČSÚ hlavním mozkem, který rozhodoval, jak budou napsána kritéria sporné soutěže. Podle Krause všechno vzniklo tak, že mu své tipy poslaly zhruba dvě třetiny zaměstnanců ČSÚ. Kdo konkrétně a co konkrétně, odmítá Kraus, stejně jako i místopředsedové Drápal a Křovák, specifikovat. „Byla to týmová práce,“ tvrdí Kraus. „Zajímalo by mě, kam tím míříte,“ doplňuje ho zvýšeným hlasem místopředseda Křovák. Pochopit směr je přitom jednoduché. Kdo například navrhl, aby každý zájemce předložil doklady o dvaceti certifikovaných IT odbornících, kteří se na zakázce budou podílet, což nejlépe splňuje právě Hewlett-Packard? A jak na ČSÚ přišli na číslo dvacet, a ne například patnáct nebo dvacet pět? „To je irelevantní,“ oponuje Jaroslav Kraus.

Ve firmě Hewlett-Packard za soutěž zodpovídal Petr Oubrecht, který má v korporaci na starosti veřejné zakázky. Komunikoval dopředu o kritériích s Jaroslavem Krausem? A co říká na kuloární informace z kruhů IT, že on a jeho spolupracovníci kritéria pro ČSÚ dopředu sepsali? „Nesmysl. K ničemu ohledně zakázky se nebudu vyjadřovat,“ říká do telefonu Petr Oubrecht.

Mohlo by se zdát, že i když mohla být zakázka zmanipulována lidmi z úřadu i HP, byla přesto stále šance vše odhalit a napravit. Tendr totiž na ČSÚ posuzovala sedmičlenná hodnotící komise, jejímž hlavním úkolem bylo posoudit, zda je zakázka zadána v pořádku, a podle jasných pravidel pak vybrat výherce. Spoléhat na tyto komisaře by byl ovšem omyl. Právě informace o komisi a její práci totiž přináší několik závažných poznatků, které podezření, že soutěž byla ušita na míru jednomu uchazeči, mění téměř v jistotu.

Pozor, nepříjemnost
V komisi, jak už zjistili Hospodářské noviny, nezasedal žádný odborník, který by rozuměl technickým parametrům IT. A komisaři, což je nová informace, zřejmě dostali před svým výběrem dopředu vypracované hodnocení soutěže. Navíc komise nijak nezohlednila podezření, že firma Hewlett-Packard nepředala kompletní dokumentaci v elektronické podobě, jak vyžadovaly striktní podmínky soutěže: existuje důkaz, že se papírové dokumenty Hewlett-Packard převáděly do elektronické podoby až dvanáct dnů po uzávěrce soutěže. Kdyby vše probíhalo podle stanovených pravidel, vítěz by se vlastně nesměl tendru zúčastnit. Ale popořádku.

„To je značný problém,“ popisuje místopředseda Drápal, jak na ČSÚ vybírali komisaře. „Řada lidí mě odmítla, že to zavání nepříjemnostmi.“ Na nakonec vybrané komisaře prý dostal doporučení. Od koho? „Nemám žádnou evidenci, kdo je práskač na koho,“ odpovídá Drápal. Nejde o udávání, ale o půl miliardy korun, kterou platí občané, kteří by měli dostat hodnověrné informace o tom, kdo rozhodl o jejich financích. „Za tuto hranici nepůjdu,“ končí debatu Drápal.

Klíčová otázka je, jak se sedm komisařů vyznalo v popisech technikálií, které jsou pro laika naprosto nesrozumitelné? „Nemůžu vám nic říct, jsem vázána mlčenlivostí,“ odpovídá členka komise Jitka Langhamrová, demografka z VŠE. Její kolega Zdeněk Kadlec, tajemník ministryně školství, je o něco málo sdílnější. „S IT mám zkušenosti, byl jsem členem komise Všeobecné zdravotní pojišťovny pro informační techniku,“ vysvětluje. Což je ale spíše problém. Média přinesla minulý měsíc zprávu o tom, že VZP dala v posledních letech bez výběrového řízení přibližně čtyřicet zakázek v hodnotě skoro miliardy korun právě firmě Hewlett-Packard.

„Ano, s těmi zakázkami jsem přišel do styku, ale problém v tom nevidím, já se naopak snažil ten monopol HP rozbít,“ odpovídá Kadlec. Jak ho rozbíjel, nezjistíme – i Kadlec se totiž v ten moment odvolává na mlčenlivost.
Komise podle svých členů zasedala během čtyř týdnů zhruba pětkrát. Jak se za tu dobu stačili prokousat dvěma osmisetstránkovými nabídkami, porovnat je a vyhodnotit? „Jde to,“ říká Kadlec, „já jsem tomu věnoval tři víkendy.“ Možná by to stihl, ale ve skutečnosti měl práci zjednodušenou, komisaři vůbec nemuseli nabídky číst. Osnovy, jak hodnotit, totiž podle všeho dostali dopředu. Stopadesátitřístránkový manuál, ve kterém jsou bodově ohodnoceny veškeré parametry obou nabídek (jde o několik set položek), zpracoval onen sebevědomý muž z úvodu – Radek Holiš. Člověk, který před čtyřmi lety pracoval sedm měsíců pro Hewlett-Packard a dnes je zaměstnancem firmy Evions, jejíž majitel spolupracoval s Hewlett-Packard třeba na známém a velmi podezřelém projektu Internet do škol, v němž byl HP jedním ze subdodavatelů.

„Mám smluvní vztah s právní kanceláří Karla Fischera,“ říká Holiš, který na svém vedení komisařů nevidí nic divného. „Já samozřejmě rozumím tomu, že si hodnotící komise nedokáže přečíst tlustý technický fascikl nabídek, a proto potřebuje někoho, kdo by to nějakým způsobem předzpracoval,“ dodává. Ale jak se vlastně k té práci dostal? Jaké měl reference, v kolika podobných soutěžích byl tím odborníkem, který komisím předžvýkal zpracování nabídek?

„Z hlediska veřejných zakázek, co se týče konzultací, si nevybavuji, že bych to kdy dělal,“ říká Radek Holiš. „Párkrát jsem se s panem Fischerem potkal a bylo v tom nějaké doporučení. Materiál jsem odevzdal jemu.“ Podrobnosti o svém hodnocení s odkazem na podepsanou mlčenlivost odmítá sdělit, mlčí i na téma, kterou firmu doporučil jako vítěznou. Podle dokumentů, které má Respekt k dispozici, to byla firma Hewlett-Packard. „Že jsem pro ni v minulosti pracoval? Nejsem s nimi ve styku čtyři roky,“ tvrdí Holiš.

„K panu Holišovi se nebudu nijak vyjadřovat, jsem vázán mlčenlivostí,“ odpovídá advokát Karel Fischer, jedna z dalších klíčových osob celé soutěže a mimochodem i člen právní komise pražského magistrátu a člen magistrátní komise pro územní plánování. Jeho kancelář asistovala ČSÚ při průběhu celé soutěže. Místopředseda Drápal tvrdí, že firmu našel na internetu, kde nabízela asistování při veřejných soutěžích.

Kancelář Fischer opravdu nabízí kromě jiných služeb poradenství při veřejných soutěžích. Ale stačí pár dalších kliků na internetu a zjistíme, že se specializuje především na právní agendu ohledně bytů, nájmů a developerství. O nějaké její dřívější asistenci při soutěžích se nic nedozvíme ani na stránkách kanceláře, ani v několika dalších vyhledavačích. A neposkytne je ani na vyžádání místopředseda Drápal. „Jakých soutěží jsme se dříve účastnili, že nám byla nabídnuta účast na půlmiliardovém tendru? To je obchodní tajemství,“ říká Fischer.

Není, ale Fischer trvá na tom, že nic víc neprozradí. Můžeme to zhodnotit. ČSÚ vybrala pro svou klíčovou zakázku organizátora, o jehož zkušenostech neexistují žádné dokumenty, a úřad svůj výběr odmítá vysvětlit. Organizátor Fischer zase nechce vysvětlit, proč si vybral zkušeností s veřejnými zakázkami nepoznamenaného Radka Holiše, proč zorganizoval komisařům dodání dokumentu, na jehož základě byla soutěž vyhodnocena. ČSÚ neumí vysvětlit, proč soutěž rozhodovali komisaři, kteří se v IT vůbec nevyznají.

A to nejlepší přichází nakonec. Podmínkou soutěže bylo dodat kopie písemné verze nabídky v elektronické podobě. Ve vazbou zapečetěném osmisetstránkovém fasciklu se obtížně listuje a čte. Proto komise dostávají nabídku v elektronické podobě, kterou není problém zkopírovat a všichni komisaři mohou v klidu studovat. Respekt má k dispozici dokumenty, které dosvědčují, že část dokumentů z nabídky Hewlett-Packard byla převedena do elektronické podoby 17. října loňského roku. Tedy po uzávěrce soutěže, kdy už byla jakákoli manipulace s nabídkami zakázána. Velmi pravděpodobné vysvětlení tedy je, že firma Hewlett-Packard si byla tak jista vítězstvím, že nabídku ani nedodala v požadované podobě a věc se napravovala později, když hladký chod systému zkomplikoval podnikatel Kovář.

„K tomu vám nemůžu nic říct,“ říká při pohledu na důkaz o kopírování komisař Kadlec. „Snad jen to, že to zadavatel, tedy ČSÚ, komisi vysvětlil,“ dodává. „Tvrzení o jakémsi dofocování po uzavření soutěže nerozumím,“ dodává místopředseda Drápal. S jiným vysvětlením přichází Karel Fischer. „Možná se něco kopírovalo, proč, to nevím,“ vysvětluje.

Rakovina a co s ní
Potvrdit všechny výše popsané indicie a nepřímé důkazy o manipulaci v soutěži o software pro ČSÚ může policie nebo Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Protikorupční jednotka i ÚOHS se věcí zabývají, obě instituce se ale nechtějí vyjadřovat před ukončením šetření. K tomu, abychom se od obou institucí dozvěděli pravdu, je ale nutné, aby politici veřejně podpořili jejich pátrání, aby jasně deklarovali, že ani jeden úřad nebude pod politickým tlakem zametat vyšetřování pod koberec, jak se to stává ve většině případů.

Jenže politici k zatím zveřejněným informacím o možné manipulaci zakázky ČSÚ dosud mlčeli. Veřejně se k ní nevyjádřil ani jeden z předsedů politických stran, přesto že boj proti korupci – zejména ve veřejných zakázkách – si berou jako jedno ze svých hlavních předvolebních hesel. „Já se na to pana premiéra ptal,“ říká šéf zelených Ondřej Liška. „Pokud byla zakázka zmanipulovaná, měla by se zrušit.“ A další politici? „O té zakázce nic nevím. Ale existuje řešení, jak se všech podezření zbavit. Prosvětlit všechna příšeří a temné kouty. Pověsit průběh soutěží na internet. A nejen soutěží, ale taky přidělování dotací, tam se točí obrovské miliardy. Ve vládě jsem to navrhoval, ale neprošlo to,“ říká místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek.

Podobně to vidí i šéf ODS Mirek Topolánek. „Nečtu noviny, nic o tom nevím. Kdybych měl komentovat každou zkorumpovanou zakázku, nedělal bych celý den nic jiného. Zajímá mě systémové řešení příčin a ne mediální popis důsledků,“ odpovídá šéf ODS. Jeho protivník z ČSSD Jiří Paroubek je sdílnější. „Korupci považuji za rakovinu společnosti. ČSSD je také jedinou stranou, která otevřeně kritizuje systémovou korupci, kterou se vyznačovala Topolánkova vláda. Případ zakázky ČSÚ vnímám jako závažné podezření a nemám k němu dostatek informací. Celý případ budu sledovat a doufám, že vy jako zástupci investigativních novinářů, případně policie poukáže na konkrétní porušení zákona. Pokud bych byl premiérem, požádal bych o prověření věci NKÚ a předsedu ČSÚ o zprávu ke zveřejněným informacím,“ píše v SMS zprávě Jiří Paroubek.

Premiérem je ale Jan Fischer, šéf ČSÚ na neplacené dovolené. Jeho by měla celá kauza mimořádně zajímat a on má v ruce klíčovou možnost, jak věci rozhýbat. Aktéři soutěže se před otázkami novinářů skrývají do hávu mlčenlivosti, kterou jim umožňuje zákon. Mimochodem, mlčenlivost o veřejných zakázkách je postavena na vodě. Veřejné zakázky nespadají pod vyjmenované utajované skutečnosti, netýká se jich ani obchodní tajemství. Naopak podle právníků je podstatou existence zákona o veřejných zakázkách jejich co největší férovost a průhlednost pro veřejnost.

Fischer by tedy měl ve veřejném zájmu zbavit aktéry soutěže mlčenlivosti. „Pan premiér to udělat nemůže, předal všechny pravomoci svému zástupci Jiřímu Křovákovi,“ tvrdí premiérův mluvčí Roman Prorok. „Tuto možnost zvažuji,“ říká bez bližšího upřesnění místopředseda Křovák. „Podle vyjádření právníka to však zákon neumožňuje.“ Hlavní trumfy v ruce má tak dnes především policie a média, která mohou dál tlačit na vyjasnění všech neprůhledností.