0:00
0:00
Civilizace12. 6. 20114 minuty

Spotřeba: pár gramů hliníku

Časem možná budou auta na odpad jezdit, nikoli jej vytvářet.

Astronaut

J

ak by se vám líbilo, kdyby vaše auto jezdilo na odpadky a z výfuku mu nešlo nic víc než neškodná pára? K tomu vede ještě dlouhá cesta, ale díky snaze dvou inženýrů z Polytechnického institutu ve španělském Katalánsku jsme této představě o jeden krůček blíže. Vyvinuli totiž autíčko na dálkové ovládání, které jezdí na hliníkový odpad.

↓ INZERCE

Vozítko nazvané dAlH2Orean je součástí rozsáhlejšího projektu pojmenovaného Aluminium. Poněkud nesrozumitelný název autíčka je poctou vozidlu DeLorean, které hrálo hlavní roli ve vědecko-fantastické trilogii Návrat do budoucnosti, kde prostřednictvím domácího fúzního reaktoru Mr. Fusion vyrábělo energii právě z odpadu.  Jedná se sice o filmovou fantazii a také o parodii na slavné dobové mlýnky na kávu Mr. Coffee, vozítko dAlH2Orean se ale k filmovému odkazu hrdě hlásí.

 

Plechovky nevyhazovat, prosím

Systém pohonu začíná u malé nádobky, do které se nasype něco hliníkového odpadu, například pár hliníkových otvíračů od nápojových plechovek. Tento materiál se smíchá s vodou a hydroxidem sodným. Kombinací látek vzniká chemická reakce, vytvářející vodík. Ten následně prochází octovým filtrem, kde se zbaví zbytků hydroxidu, a silikagelovým filtrem, v němž zanechá zbytky vlhkosti. Nakonec vodík zamíří do palivových článků, které produkují elektřinu sloužící k pohonu vozítka. Po reakci zůstane hydroxid hlinitý a hydroxid sodný, přičemž obě sloučeniny lze znovu využít, recyklovat, podobně jako hliníkový odpad sám.

Pár hliníkových zbytků z plechovky tak dokáže 30 centimetrů dlouhé vozítko pohánět asi 40 minut rychlostí až 36 km/h, nevznikají navíc žádné emise. Autoři projektu zefektivňovali chemickou reakci i všechny komponenty pohonného systému po dva roky, teprve pak přišli s prototypem. Vodíkový pohon není žádnou novinkou (používá jej například hybridní automobil Honda Clarity a jeho vývoj probíhá prakticky u všech velkých automobilek), malý dAlH2Orean se však snaží spíše ukázat, jak vyrobit vodík pro palivové články přímo v automobilu, což by propůjčilo těmto vozům větší samostatnost.

Prototyp vozítka ukázal, že technologie funguje. Nyní jde o to, jak myšlenku uvést na trh. Je to reálné a k čemu by se nápad dal využít?

 

Hliníku není dost, ale…

Hliník zaujímá třetí místo mezi kovy, které se nejčastěji vyskytují v zemské kůře, a v roce 2010 se ho průmyslově vyprodukovalo asi 24 milionů tun. To podle výpočtů katalánského inženýrského dua k pohonu světové flotily vozidel zdaleka nestačí, navíc nelze všechen vyprodukovaný hliník použít k jedinému účelu. Přesto může nápad španělských inženýrů energetickému systému ulehčit.

Z hliníku samotného se vyrábí řada věcí, které když doslouží svému účelu, obvykle končí jako odpad k recyklaci. Prostřednictvím postupu, použitého ve vozítku dAlH2Orean, by mohl hliníkový odpad část energie, jež se spotřebovala na původní výrobu hliníku, do systému navrátit. Podle obou inženýrů by se hliník a hliníkový odpad dokonce daly skladovat a využívat jako doplňkový zdroj energie nebo jako hlavní zdroj v časech, kdy nic jiného k dispozici nebude.

Dočkat by se mohl nakonec i automobilový průmysl. Pokud se podaří sehnat dost peněz, konstruktéři plánují vyprojektovat skutečné auto: malý vůz s výkonem do 60 koňských sil, poháněný analogickým systémem, jaký dodává energii jejich demonstračnímu vozítku. S velkou pravděpodobností to bude hybridní vůz, který by využíval například rekuperaci elektrické energie při brzdění. Tak efektní jako sportovní DeLorean, poháněný jednou slupkou od banánu a zmačkanou plechovkou od piva, „auto na hliník“ ale zřejmě ještě dlouho nebude.

Autor je publicista. 


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

RespektStore.cz

Přejít do obchodu