Cesta k Wigan Pier

Pro pravicově či konzervativně smýšlející lidi je dnes britský esejista George Orwell ikonou. Díky svému antiutopickému románu

1984

zaujímá významné postavení jako jeden z prvních intelektuálů, který ukázal na totalitářské tendence socialismu. Pikantní na tom ovšem je, že sám Orwell byl hluboce přesvědčený socialista; jeho práce

Cesta k Wigan Pier

, vydaná poprvé roku 1937, je toho jasným dokladem. Orwell tu ale zároveň ukazuje, že hluboké přesvědčení se nevylučuje s přísnou kritičností mířící do vlastních řad. Což je jeden z hlavních důvodů, proč stojí za to málo známý text slavného autora číst i nyní.

Problémy, jež Orwell ve své kombinaci reportáže a eseje popisuje, jsou samozřejmě z velké části dobové. V první části líčí dnes už těžko představitelnou bídu severoanglických horníků; v druhé se jeho úvahy o socialismu odvíjejí na pozadí nastupujícího fašismu, který hrozil ovládnout Evropu. Celým textem se ale prolínají kritické postřehy, jejichž platnost se zdá nadčasová pro každého, kdo je idealista a touží změnit svět k lepšímu. Postřeh první: Hnutí za zlepšení světa mají tendenci přitahovat „znepokojivou převahu potrhlíků“ vyžívajících se v extravagancích a odpuzujících konformněji smýšlející sympatizanty. Postřeh druhý: Zlepšení světa alespoň zpočátku znamená ochotu zbavit se vlastního komfortu, na který jsme navyklí. Pokud by měla Anglie přestat vykořisťovat dělníky i obyvatele kolonií, „nám všem nezbude než tvrdě dřít a živit se hlavně slanečky a bramborami“. Což je to poslední, co by si „levičák přál“, píše Orwell. I současný čtenář se v tomto výroku nalezne, stačí jen slovo „levičák“ zaměnit za „environmentalista“. Postřeh třetí a asi nejdůležitější: Chceme-li měnit svět a odstraňovat z něj nepravosti, znamená to zároveň „odstranit kus sebe samého“. Banální poučka jak z agitační příručky získává v Orwellově podání na síle hlavně díky analýze vlastních postojů. Socialista Orwell by velmi rád pozvedl dělníky, zároveň však s brutální upřímností ukazuje, že se jich kvůli své výchově „snoba z nižší střední třídy“ vlastně hluboce štítí (dělníci mu jaksi zapáchají). Je to sice iracionální pocit, ale o to víc skutečný; zbavit se ho zcela nelze, jde s ním jenom uvědoměle pracovat. Lidé, kteří dnes pomáhají sociálně slabým, handicapovaným nebo jezdí na mise do zbídačených částí světa, o tom vědí své. A pokud ne, ať nahlédnou do Orwella, jenž ukazuje metody, jak to o sobě zjistit.

George Orwell: Cesta k Wigan Pier

Přeložila Petra Martínková, Argo, 228 stran