Evropa je dnes hřištěm přistěhovalců. Berou práci starousedlíkům, a když jim nezištně pomáháte, dovedou jenom brát, aniž by přijali vaše kulturní hodnoty. Kromě toho neumějí pořádně německy. Němci jsou zase posedlí poněmčováním, nemají žádnou velkorysost a Turky a Araby nepokrytě pohrdají. Nerespektují jejich tradice a nutí ženy zostuzovat se nošením krátkých sukní.
Podobná klišé známe z každé debaty o multikulturalismu a v představení Šílená krev se postupně objeví snad všechny. Hra berlínského divadla Ballhaus Naunynstraße, kterou minulé pondělí mohli vidět diváci na Nové scéně Národního divadla, se však loni v Německu nestala divadelní událostí roku proto, že hromadí známé předsudky. Především relativizuje vinu a nevinu ve vzájemných konfliktech starousedlíků a přistěhovalců. Všechny osvědčené pravdy a názorové jistoty převrací tak radikálně, že divák si na konci představení nemůže být jistý vůbec ničím. Což je možná dobrý výchozí bod k novému zamyšlení.
Spratci bez kalhot
Jsme na hodině dramatické výchovy v německé škole a sedm puberťáků tureckého a arabského původu má na první pohled úplně jiné starosti než se nořit do dialogů Schillerových Loupežníků nebo Úkladů a lásky, ke kterým se je snaží dovést profesorka Kelichová. Navlečení v uniformní módě ghetta provázejí veškerou svou komunikaci…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
