Dopisy

Vítězství Otty Wolfa

Respekt 19/2012

Děkujeme, že jste této události věnovali pozornost. Dalo by se očekávat, že hrdinové, jako jsou bratři Wolfovi, budou alespoň ve školách ve svých regionech připomínáni a poslouží učitelům jako morální vzory pro výchovu mladých. Jak se ale ukazuje, situace není tak jednoduchá. Podceňování hodnoty příběhů pro vzdělávání je nezodpovědné. Současný stav naší společnosti je z velké míry způsoben tím, že jsme od roku 1948 svoje morální vzory popravovali, zavírali do Jáchymovů či Mírovů, vyháněli do emigrace, do pohraničí nebo do kotelen.

Nyní již dvacet let leccos můžeme, ale zas to nejde, protože není čas, jak se dozvídáme z uvedeného článku. Zůstává záhadou, jak je možné, že škola, která je vzdálená od Tršic pouhých 30 minut jízdy autobusem, nemá na výlet do Tršic čas ani pomyšlení, zatímco studenti z Ameriky na to pomyšlení a čas mají, a to již několikátý rok za sebou. Vše je jen otázkou stanovení priorit.

K článku ještě drobné upřesnění. V posledním odstavci zmiňovaná příručka pro učitele nevznikla po vztyčení pomníku a poté, co se dostal Wolfův deník do hledáčku médií. Na přípravě této publikace začalo sdružení Respekt a tolerance pracovat ve spolupráci s pamětníky, pedagogy a studenty (mj. Střední pedagogické školy v Přerově) již v roce 2010.

Luděk Štipl a Zdeňka Míčová,
Respekt a tolerance, o. s.

S komunisty, nebo nic

Respekt 18/2012

Když nikdo z komentátorů a politologů nebije na poplach, musím tak učinit já – Češi směřují k národně socialistickému státu. Přeháním? Vůbec ne.

Dnešní vláda svými činy vedoucími k zachránění českého státu před bankrotem se stala podle všeho značně neoblíbenou. Přitom obyvatelstvo, protože se s vlastním státem dodnes od roku 1918 neztotožnilo, sleduje výhradně své soukromé zájmy, státní jsou mu lhostejné. Geneze tohoto úkazu ve zkratce: Češi považovali vlivem národního obrození a českého nacionalismu mocnářství za cizí státní útvar, kterému je možné škodit, kde to jde, též kradením ze státního, obecního. Že tím poškozují sami sebe, jim nedocházelo a nedochází. Tento trend se zachoval dodnes, neboť za první republiky si to neodvykli, zesílil za německé okupace a bolševické éry, aby po roce 1989 pokračoval dál.

I když nynější vláda ve svých reformách není rychlá ani důsledná, postupuje vcelku správným směrem, pomineme-li vývoj vztahů k EU. Všechny akce ze strany obyvatelstva proti vládě – odborářské, Holešovská výzva – bez ohledu na motivy a jejich oprávněnost přibližují možnost předčasných voleb, které by, nestane-li se zázrak, vyhrála levice.

Pokud by vládla ČSSD s podporou KSČM a obě by měly tzv. ústavní většinu, bylo by to při dnešním naladění obyvatelstva zlé. Stát by byl zřejmě nasměrován utrácením zpět ke státnímu bankrotu, pomocí zmocňovacích zákonů by mohly být paralyzovány demokratické pilíře státu, přičemž nález Ústavního soudu o tomto kroku by mohl být ignorován. A nadšené obyvatelstvo by jim přitom tleskalo, byť by se jednalo o paralelu s převzetím moci NSDAP v Německu. Otevřela by se nacionálně socialistická budoucnost, socialismus budovaný jediným národem, meta, ke které Češi vždy směřovali svým egalitářstvím a nacionalismem zažraným pod kůží. Vše usnadňuje fakt, že všechny parlamentní strany a většina neparlamentních jsou navzdory programům národně socialistické (ČSSD, KSČM, ODS), nebo mají nacionálně socialistické křídlo (TOP 09). V této situaci by zasáhla Evropská unie nejdříve po dobrém konzultacemi s českou vládou, pak svými znevýhodňovacími opatřeními. Ovšem Češi posedlí představou, jak to celému světu ukážou (o čemž jsou přesvědčeni od roku 1918), mohou postupně z EU vystoupit a dostat se do izolace podobné běloruské se všemi důsledky.

Tomáš Krystlík

Oprava

V minulém vydání Respektu jsme omylem uvedli, že česká pobočka Fulbrightovy komise je nadací. Správně jde o rozpočtovou organizaci ministerstva školství, jež vznikla na základě dohody mezi vládami Česka a USA. Za nepřesnost se omlouváme.