Divoké pitky, balení holek i nasazení na čečenské frontě. Takové zkušenosti promítá kontroverzní ruský spisovatel Zachar Prilepin (36) do jedenácti povídek, jimiž se poprvé představuje českým čtenářům.
Navzdory brutalitě čečenských námětů jsou Botky plné horké vodky především pobaveným vyprávěním o životě generace dnešních ruských třicátníků. Témata Prilepin čerpá z vlastního pestrého života. Vystudovaný filolog se živil jako hrobník, dělník, hlídač i novinář a zpěvák kapely Elefunk. Jeho kontroverznost vyplývá především z jeho působení ve speciálních policejních oddílech OMON nasazených ve válce v Čečně. Nakolik se Prilepin podílel na mučení a vraždách civilistů, jimiž „omonovci“ prosluli, není známo, ve svých povídkách však násilí důrazně odsuzuje. Zároveň je aktivním členem zakázané Národní bolševické strany a opozičního uskupení Druhé Rusko a v domovském Nižním Novgorodě pořádá protivládní protesty. Publikuje od roku 2003, je laureátem prestižní ceny SuperNacbest pro nejlepší ruský bestseller (Hřích, 2007) posledních deseti let a jeho díla byla přeložena do jedenácti jazyků.
Botky plné horké vodky český vydavatel opatřil podtitulem „klukovské povídky“. Jejich hrdiny jsou sám autor, jeho starší bratr, kterého nedávno pustili z vězení, a svérázný kamarád Rubčik, jehož životním posláním je užívat si a dobývat ženy. Na pozadí jejich rozmařilých dobrodružství Prilepin ilustruje dvojakost konzumního i válečného života v postsovětském Rusku a ptá se, co to znamená být v takovém prostředí „pravým chlapem“. Trojice podniká zběsilé automobilové honičky, mejdany s prostitutkami a rockové koncerty, jezdí na ryby – vždy posilněna vodkou, špekem a cigaretami. Příběhy však probleskují i motivy ztráty dětských vzorů a smrti kamarádů v čečenské válce. Prilepin v této souvislosti pateticky opakuje, že „správný chlap“ vládne hlavně odvahou, smyslem pro humor, je dobromyslný a čestný. Tyto fráze nabývají nový rozměr jen díky jeho vojenským zkušenostem, jinak je smyslem povídek spíše pobavit než přiblížit morální pochybnosti válečné zkušenosti nebo bezútěšnost bytí postsovětského Ruska. Dva tematické okruhy sbírky – Čečna a život v Moskvě – se tak nijak neprolínají, nekomunikují spolu a kniha působí nesourodě.
Ze souboru se vymyká povídka Žilka o rozpadajícím se manželství, již Günter Grass označil za „poetický text“, jehož hlavní hrdina je ve sbírce „cizí jako meteorit“. Tady Prilepin skutečně odhaluje svou nejsilnější stránku – svébytný lyrický styl („tváře měkké jako hlína“, „kyvadlo v bocích žen, v němž je vždy přítomna naděje“). Vzhledem k jeho životním zkušenostem však sbírka působí banálně a povrchně, přestože textům nelze upřít spád, atmosféričnost a humor.
Zachar Prilepin: Botky plné horké vodky
Přeložil Libor Dvořák, Argo, 192 stran
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
