Dobrý film je jako kompost
S Martinem Marečkem o proměnách současného dokumentu, stříhání v ložnici a pocitu unikajícího štěstí
Martin Mareček ovlivňuje český dokument jako pedagog FAMU, externí dramaturg České televize a HBO, ale hlavně vlastními filmy. Poslední z nich – Pod sluncem tma – vyhrál Cenu české filmové kritiky. Vypráví se v něm o českých rozvojových expertech vracejících se do vesnice v Zambii, již pomáhali elektrifikovat; teď je však projekt v katastrofálním stavu.
O čem váš film Pod sluncem tma přesně vypovídá? Šlo vám o smysl rozvojové pomoci, nebo o zachycení obecného střetu evropské a africké kultury?
Existuje krásné dramatické cvičení od Bertolda Brechta „nehoda na ulici“ – několik svědků popisuje strážníkovi střet automobilů, každý to viděl z jiného úhlu a každý má svou logiku. Každý má svou verzi skutečnosti. Chtěl jsem, aby ten film zůstal otevřený, protože nijak nehodnotí a neznačkuje. Snažil jsem se soustředit na situace a obrazy. V jednom třeba mladá africká hospodyně v tričku z nápisem World Peace (Světový mír) zametá betonový domeček s plechovou střechou, ve kterém jsme bydleli, a Milan – jeden z protagonistů – jí k tomu zpívá písničku od německé kapely Rammstein We’re All Living in America! (Všichni žijeme v Americe)… To o střetu moc nevypovídá, ne? Pro mě je to minimalistický příběh o sdílení jednoho světa na půdorysu návštěvy dvou Čechů v zambijské komunitě.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
