Ta druhá po euru

Před rokem Evropská unie rozhodla o vytvoření bankovní unie. Po dvou letech dílčích řešení krize eura tak sebrala odvahu k systémovému řešení, které jednak rozetne vazbu mezi předluženými bankami a předluženými státy a jednak překoná třicet let trvající paradox, kdy je nadnárodní bankovní trh regulován na národní úrovni.

Řada zemí EU má problémy s půjčováním na finančních trzích proto, že musely či možná budou muset zachraňovat předlužené banky. To stojí tolik, že může dojít k předlužení státu tak jako v Irsku. Trhy problémy předjímají a dluhopisy těchto zemí nekupují vůbec, nebo jen s vysokým úrokem. Tím prodlužují eurokrizi a v opakovaných záchvatech paniky tlačí státy do náruče záchranných opatření EU a MMF.

Bankovní unie nabízí alternativu v tom, že banky se budou zachraňovat na evropské úrovni. Malým státům s velkým bankovním sektorem pak nebude hrozit předlužení. Ovšem společná záruka EU za případné ztráty bank může být výzvou k neodpovědnému a riskantnímu chování typickému pro případy, kdy ztráty platí někdo jiný. Proto navrhovaná bankovní unie zahrnuje nejen pojištění vkladů a fondy na řešení krizí, ale také společný dohled nad chováním bank, který stojí na jednotných evropských pravidlech.

Bankovní unie přenese dohled i odpovědnost za řešení krizí z národních regulátorů na Evropskou centrální banku, jež dostane řadu nových pravomocí. To vyžaduje technicky, právně i politicky nesmírně složitou dohodu, proto není překvapením, že ani po roce jednání není konečná verze na stole. Nejpokročilejší je návrh společného dohledu, ale též jeho zavedení do praxe bylo už odloženo z ledna až na září 2014. Návrhy zbývajících dvou pilířů Evropská komise teprve připravuje.