Putinův svět

Před budovou Sovětského kulturního centra v Drážďanech, jež byla ve skutečnosti tajnou centrálou KGB, se rozhněvaný dav chystal na zteč. Byl podzim 1989, právě padla berlínská zeď. V poloprázdné budově pár lidí chvatně balilo tajné dokumenty a odnášelo je do sklepa. Nadřízení zmizeli, z důstojníků KGB zůstal jen jistý Vladimir Putin. Následující příhodu dnes tento muž rád novinářům vypráví takto: Jelikož hrozilo, že dav vtrhne dovnitř a zmocní se důležitých dokumentů, rozhodl se vyjít ven a třeba se s davem – jako trénovaný džudista – i poprat. Nakonec však prý stačilo, aby k lidem promluvil svojí plynnou němčinou, představil se jim jako tlumočník a ujistil je, že budova je opravdu jen obyčejným kulturním centrem. Znejistělý dav se postupně rozešel.

Bez ohledu na happy end této osobní historky byl tehdy pád berlínské zdi symbolem vítězství Západu a demokracie nad komunistickým režimem a Sovětským svazem, jemuž Putin věrně sloužil. O čtyřiadvacet let později je on a ruský stát, jemuž vládne, opět „nositelem zásadního ohrožení našich principů svobody a demokracie“, jak prohlásil bývalý český ministr obrany Luboš Dobrovský. Invazí na Krym Putin vyzval Západ na souboj. Demonstrativně pod okatě vymyšlenou záminkou překročil hranice cizího státu a odmítl vyjednávat, čímž porušil poválečný princip evropské politiky založené na uznání svrchovanosti států a mezinárodní spolupráci. „A to je jen začátek,“ dodává chmurně Ivan Krastev, jeden z nejcitovanějších znalců Ruska.