Rok, který rozhodne

Vzduch nad silnicemi Rangúnu se v ustupujícím létě stále tetelí horkem, vedro zesiluje všudypřítomný pach tlejících odpadků i vůni stánků s ovocem a smaženými nudlemi. Prodejci občerstvení si stírají z čela pot a mezi nohama se jim pletou pouliční psi. Za dveřmi rangúnské centrály hlavní barmské opoziční strany Národní ligy pro demokracii (NLD) pouliční zmatek mizí, přesto i tady tváře desítek dobrovolníků zalévá pot. V nízkém domku se střídají příznivci, kteří si přišli pro tričko či odznáček, a na plné obrátky běží bezplatná právní poradna. Odpočinek si členové NLD navzdory horku nemůžou dovolit – před pár dny byl oznámen termín prvních svobodných voleb, jež se v zemi budou konat po čtvrtstoletí. A byť je strana zřejmě nejslavnější disidentky světa Aun Schan Su Ťij jedním z favoritů, času není nazbyt. Generálové, kteří před pěti lety ohlásili po dekádách diktatury příklon k demokracii a oficiálně předali moc spřízněné Straně svazové solidarity a rozvoje (USDP), totiž mají mezi Barmánci navzdory temné minulosti spoustu příznivců. Bojovat o hlasy se bude do poslední minuty a do ringu se vyráží právě teď.

Změny v bufetu

Zdi nádražní hospody na zastávce Insein v severním Rangúnu se černají pod nánosy špíny a sazí z místní kuchyně, které se tu nasbíraly za více než pětadvacet let. Právě tak dlouho ji provozuje paní Daw Kwin Thit Lwin. Když s podnikáním začínala, panoval v Barmě jeden z nejpřísnějších vojenských režimů na světě. V nedalekém vězení končily každý rok stovky politických oponentů, nucené práce byly běžnou realitou a zbídačenou společnost prostoupila všudypřítomná korupce. I paní Kwin uplatila drážní úředníky, aby si směla nádražku otevřít. Nad hrnci s rýží a polévkou pak sledovala, jak revoluční pnutí v roce 1988 vyneslo do čela protestů Su Ťij i jak vzešla její NLD vítězně z voleb 1990. Jenomže junta, jak známo, výsledek neuznala, Su Ťij zavřela do domácího vězení a zemi uzavřela do ještě přísnější izolace.