„Byls svědkem toho, jak se ze mě stala skořápka, krunýř, sfinga. Slyšíš to mocné oddechování, ten přístroj, co udržuje život, dech, který já už nemám?“ Tak popisuje Boris Razon svůj zdravotní stav, který ho v roce 2005 dostal na absolutní dno, ale poté mu přinesl slávu, když předloni v knize Palladium zachytil, co se s ním tehdy dělo. Mladý novinář z webu Le Monde.fr měl před sebou slibnou kariéru i soukromý život, když se objevily symptomy neznámé nemoci. Zpočátku jim nevěnoval pozornost; bolesti se však zhoršovaly a tělo přestávalo poslouchat, a Razon skončil na jednotce intenzivní péče. Paralyzovaný, uvězněný ve svém těle trpícím bolestmi, napojený na respirátor, hadičky a elektrody. V této chvíli proměny se mění i kniha: záznam uvadání těla končí, Razon se vydává na cestu do svého podvědomí. Ocitá se v Singapuru i na předměstí Paříže, cestuje vlakem i lodí a potkává falešné ruské doktory, piráty i gejši. Je to halucinační jízda; tím divočejší, čím blíže se ocitá smrti. Do reality nás vrací jen záznamy z vyšetření pátrajících po nemoci, kterou se ukáže být Guillainův-Barrého syndrom.
Razon se brání nálepce mystik, nicméně svou prvotinu vnímá jako „sestup ke kořenům bytí“. Jako souboj s vlastními démony a života se smrtí, z něhož vyjde vítězně, ale zároveň proměněn. To pochopitelně vyvolává otázky – zvlášť pro člověka, který nežije ve Francii a není na peripetie známého novináře emočně napojen. Urazil vskutku Razon podobnou cestu jako Carrollova Alenka a Homérův Odysseus, jejichž citáty knihu uvozují? Nebo si jeho paměť jen tato díla vybavila stejně jako další vzpomínky; a spolu s fragmenty léčby je promíchala v magicko-realistický příběh? Není to tedy spíše ukázka, jak funguje náš mozek a jak moderní medicína umí takřka cokoli s tělem, ale netuší, co se děje uvnitř člověka? A jakou roli hrály v sepsání knihy spisovatelské ambice, které Razon nijak neskrývá? Ani jedna z pochybností však není zcela na škodu. Věta, že k románu existují velmi odlišné klíče, může být floskule, ale zde je to nejlepší způsob, jak knihu číst. A nejlépe ji odemykat všemi najednou.
Boris Razon: Palladium
Přeložila Alexandra Pflimpflová, Odeon, 296 stran
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
