Nehledejme, co nás rozděluje

Téměř v celé Evropské unii pozorujeme rostoucí pochybnosti o akceschopnosti – v mnoha zemích posilují populistické strany, které podporují odklon od evropské integrace a návrat k národním státům. Je pravda, že ve věci společného evropského postupu často zeje propast mezi přáním a skutečností, jež snižuje ochotu veřejnosti podporovat integrační proces. Zejména ve vztahu k migrační krizi Unie nepodnikla potřebné kroky. Je to ale důvod k tomu, abychom si přáli méně Evropy?

Teroristické útoky v EU plánované napříč hranicemi států ukázaly, že řešení koncipovaná pouze na národní úrovni k cíli nevedou. Terorismus, konflikty vyvolávající nestabilitu a působící lidské utrpení v sousedství Evropy, příliv uprchlíků – to vše jsou výzvy, které žádný členský stát nemůže zvládnout sám. Jak ale může vypadat evropské řešení?

Víc vojenských akcí

Navzdory částečně protikladným postojům členských států na problematice uprchlíků vidíme, že správným řešením je evropská pohraniční a pobřežní stráž disponující rozsáhlými pravomocemi. Odpovědnost za ochranu vnějších hranic EU nemůžou nést pouze národní, často přetížené úřady. Dohoda Unie s Tureckem z 18. března je důkazem, že věrohodná řešení může Evropa hledat pouze jako celek a ve spolupráci s důležitými zeměmi v sousedství. Naléhavě potřebujeme i reformu dublinského systému včetně spravedlivého rozdělování žadatelů, jež bere v úvahu velikost, ekonomickou výkonnost, absorpční kapacitu a kulturní aspekty členských států. Jediným…