Brzy to bude sto let od doby, kdy české, respektive československé ženy získaly volební právo. Možnost volit a být volené mají od roku 1920; zaručovala jim ji ústava nově vzniklé Československé republiky. Československo bylo dokonce jednou z prvních zemí, která toto právo ženám přiznala. A byť se v naší historii objevila celá řada výrazných a statečných političek, jako třeba Františka Plamínková nebo Milada Horáková, dodnes jsme neměli ani premiérku, ani prezidentku. Myslím, že proto máme nejvyšší čas na to, aby v čele naší země stanula žena. Zkrátka už je čas na první českou prezidentku.
Pokud bych se stala prezidentkou, byla bych úplně první českou ženou v této funkci. Byla bych vzorem pro další dívky a ženy. Vzorem, který nám zatím bohužel chybí. Malé holčičky by pak na otázku, čím budou, až vyrostou, bez zaváhání odpovídaly: „Až budu velká, bude ze mě prezidentka.“ Tedy některé z nich. Zkrátka by nebyly na světě jenom proto, aby z nich byly maminky. Ale taky třeba proto, aby společně s kluky byly těmi, díky nimž se náš svět točí. Těmi, kdo se aktivně zapojují do veřejného dění. Komu není lhostejné, jak se naše společnost bude vyvíjet dál.
První prezidentka má důležitý symbolický význam. Její zvolení by urychlilo vyrovnání sil v české politice, které dosud ze čtyř pětin dominují muži. Kde je, podle slov bývalého premiéra Mirka Topolánka, smrad a hluk jako v hokejové šatně. Pořádně by se tam vyvětralo, třeba by se už tolik nehlučelo a možná i méně sprostě nadávalo.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu