Je druhá půlka 19. století. Průmyslová revoluce nabírá na obrátkách, nové továrny odlévají ozubená kola pro parní stroje i nové vymoženosti pro měšťanské domácnosti, v té době obtěžkané ornamenty a historizujícími ozdobami. Takové jsou i nové lokomotivy nebo lampy. „Můžeme se setkat s šicím strojem ukrytým v plastice lva, kamny ve tvaru ženské postavy nebo měchovým fotoaparátem v podobě zdobené lovecké brašny,“ popisuje tu dobu kniha Design v českých zemích 1900–2000. A právě tehdy na scénu přichází průmyslový designér. Ten, kdo měl dát průmyslovým výrobkům racionální krásu odpovídající éře masové výroby. Hrdina pokroku a modernity.
„Co není praktické, nemůže být krásné,“ pronesl architekt Otto Wagner v roce 1894, když se ujímal vedení architektonické speciálky Akademie výtvarných umění ve Vídni, což bylo první učiliště moderní estetiky. Čtvrtina žáků pocházela z území Čech a Moravy: tuhle modernistickou mantru začali šířit dál a od té doby až dodneška je to základ designérského myšlení. Jak designéři začali formovat věci kolem nás, jak se vizualita vyvíjela během následujícího století, ale i to, jaké spolky, časopisy či výstavy tento vývoj reflektovaly – to vše zachycuje právě zmíněný svazek.
Má dvacet kapitol a každá popisuje určité období, nicméně dělení není mechanické; každý styl či jev dostane pozornost, jakou potřebuje, a vlastní kapitolu má například kubismus. Éra šikmých židlí a cukřenek ve tvaru krystalu trvala jen několik let, bylo to však jedno z…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
