Z čeho jiného se máme poučit?

Donald Trump se hned v prvních dnech svého úřadování snaží zvrátit vývoj domácí politiky za posledních osm let. Ještě mnohem radikálněji ale nový prezident působí v oblasti zahraničních vztahů. Skutky i slovy se podle všeho odvrací od představy Ameriky stojící v centru otevřeného mezinárodního řádu. To by znamenalo odvržení celých poválečných 70 let americké zahraniční politiky.

Jessica Mathews ve svém eseji zveřejněném v The New York Review of Books upozorňuje, že američtí prezidenti obou politických stran akceptovali od roku 1945 tři základní principy. Zaprvé, americkou bezpečnost posilují hluboké spojenecké závazky po celém světě. Zadruhé, otevřená globální ekonomika je všeobecně prospěšný systém, který Americe umožňuje prosperovat, i když jiné státy zároveň rostou. A konečně, že přetrvává víra v demokracii a výhody, jež přináší, ačkoli zároveň vždy probíhala debata o tom, zda mají být diktatury „tolerovány, zvnějšku ovlivňovány, nebo se jim má čelit“. Bývalá ředitelka think tanku Carnegie Endowment for International Peace dodává, že Trump již 30 let takové postoje kritizuje jako naivní přístup, který zbytek světa zneužívá proti Americe.

Vzhledem k tomu, o jak zásadní posun se jedná, je dobré si připomenout, jak se vůbec Amerika ke svému otevřenému postoji dopracovala. Jak vysvětluje ve své skvělé knize Commander in Chief  (Vrchní velitel) Nigel Hamilton, všechno začalo s Franklinem Rooseveltem. Ten začal budoucí mezinárodní uspořádání plánovat v…