Měl bych takovou představu, že se všechno uklidní

Tento rok slaví kulatiny slavné české historické osmičky – 1918, 1938, 1948, 1968. Která z nich je pro vás osobně ta nejdůležitější?

Když je člověku skoro sto let jako mně, pochopitelně zažil různé etapy a prožil je s různou intenzitou. Myslím ale, že třeba osvobozovací období bylo pro mě důležité. Protože tehdy jsem se začal angažovat.

V jakém smyslu?

Víte, já jsem se narodil do rodiny, která byla poměrně vlastenecká. Už můj děda – byl krejčí – když dostal nabídku práce u soukromníka a podmínkou bylo, že by musel poslat děti do německých škol, odmítl a šel dělat na šachtu. My jsme žili v pohraničí, v Oseku u Duchcova, tam bylo padesát procent Čechů, padesát procent Němců, a každý hlas na podporu českého ducha, který tam udržoval hlavně Sokol, byl důležitý. Protože když jste se například zeptala, co dělá matka, bylo běžné v domě slyšet: „Mutter pucuje na konku tébich“ – Matka čistí na chodbě koberec. Tam nebylo ani slovo česky! Takže jsem se pak dal k odboji, na pomoc Čechům, když bylo třeba.

Co přesně jste dělal?

Zúčastnil jsem se bojů v Praze Na Jezerce v květnu 1945. V té době jsme už s matkou a mladší sestrou žili v Praze, protože jsme po obsazení Sudet museli odejít z Oseku a dostali jsme byt v Nuslích. Rozhlas tehdy vyzýval, aby se Češi hlásili na školách a šli bránit republiku. Tak jsem šel tady do michelské školy a tam mě poslali Na Jezerku, kde na…