Zrychlený tep

Jak přežít mor. Tři slova v názvu pár let starého dokumentu Davida France zachycujícího aktivismus mezinárodní organizace ACT UP založené v roce 1987 s cílem brát se přímou akcí za práva HIV pozitivních lidí (a přimět vlády a korporace k výzkumu, který by vedl k ukončení tehdy propukající epidemie) je možné brát jako konstatování, ale i jako otázku. Její parafrází ve francouzštině a částečně i odpovědí na ni je letošní snímek 120 BPM režiséra Robina Campilla, oceněný na festivalu v Cannes a aktuálně hraný v českých kinech.

Film zasazený do Paříže raných devadesátých let, jejž Francie vyslala do oscarového klání, dramatizuje aktivismus pařížské pobočky ACT UP bojující proti politice tehdejší vlády Françoise Mitterranda, farmaceutickým firmám i všeobecné netečnosti. Ze snímku, který čerpá energii převážně z výbušného kolektivu, postupně vystupují jako hlavní postavy HIV pozitivní, militantní a rozhořčený Sean a jeho HIV negativní milenec, nováček v hnutí Nathan, který plní funkci nových očí.

Pohled na čtvrt století staré události spojené s vyhroceným aktivismem (převážně) gayů a tématem, které se dnes už nezdá být tak aktuální, by mohl vzbudit dojem, že půjde o jakýsi agitační výlet do minulosti. Campillo na jedné straně točí nevyhnutelně pro konkrétní komunitu. Nemůže ani jinak. Byl členem ACT UP v době, kdy se film odehrává. Přidal se v roce 1992. „Dvě největší vášně mého života – aktivismus a film – našly jedna druhou,“ prohlásil při uvedení filmu v…