Filmoví kritici se, alespoň v USA, povětšině shodují, že Černý panter je výjimečný film: svěží, vizuálně a technicky fascinující, se zápletkou, která není banální, s hlavním hrdinou s odkazy na Hamleta. Co ten snímek opravdu znamená, pozná bílý divák, až když jde na promítání v Harlemu nebo v centrálním Brooklynu, kde se už několik týdnů stojí fronty na lístky a publikum má možnost užívat si podívanou, ve které je normální být černoch. Film se odehrává ve fiktivní africké zemi Wakandě, jež nikdy nebyla kolonizovaná a ponížená Západem. Kostýmy a make-up jsou inspirované skutečnými africkými kmenovými zvyky a američtí černoši se natáčejí, jak jdou do kina hrdě oblečeni v tradičních afrických barvách.
Diváci se u triumfálních scén radují jako na silvestra, jindy souhlasně kývají, vykřikují „konečně!“, nebo dokonce „haleluja!“. Náladu dobře shrnuje video na YouTube, v němž dva mladí černoši obdivují (a objímají) promo plakát Černého pantera s hrdiny tmavé pleti ve všech hlavních rolích a jeden z nich dokola říká: „Tak takhle se cítí běloši pořád?“
Přední americký intelektuál a autor černé pleti Ta-Nehisi Coates byl doteď známý převážně filozofickými texty na téma rasismu a komplikovaného vztahu černochů k americkému vlastenectví – a o mnoho méně známý tím, že poslední dva roky byl spolutvůrcem komiksové verze Černého pantera. Před pár dny ale uvedl, že od července začne psát i nové díly tradičnějšího komiksu CaptainAmerica…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
