V záplavě zpráv je snadné přehlédnout, co se děje v Číně. Zároveň je to důležité a může to mít dalekosáhlé důsledky. Čína provádí největší změnu svého politického systému za posledních 35 let. Jak to ovlivní samotnou Čínu i svět? Takovou otázku by si měl klást každý, kdo se pohybuje v politice, velkém byznyse nebo investicích.
Na prezidenta Teng Siao-pchinga většinou vzpomínáme jako na muže, který zahájil čínské ekonomické reformy. Ještě důležitější ale možná byly jeho reformy politické. Převzal zemi, jíž zcela dominoval jediný muž, Mao Ce-tung, a proměnil ji v institucionalizovaný systém. K nejdůležitější transformaci došlo zřejmě v roce 1982, kdy čínská komunistická strana uzákonila, že prezident a viceprezident nemohou strávit v úřadu více než dvě volební období. Tím se Čína stala výjimečnou: byla diktaturou s omezením funkčních období. Ve většině autoritářských režimů vládce hromadí moc a s průběhem času je čím dál arogantnější, zkorumpovanějším a stále méně se ze svých činů někomu zodpovídá. V čínském systému něco takového nebylo možné, ten omezoval moc jednotlivců a místo toho se soustředil na kolektiv, komunistickou stranu.
Unikátní čínský model byl také příčinou tamního ekonomického zázraku. Čína má za sebou tři desetiletí, během nichž kariéra uvnitř komunistické strany závisela na schopnostech, strana chytře dlouhodobě plánovala a realizovala inteligentní prorůstovou politiku. Čínský HDP rostl od roku 1978 těžko uvěřitelným průměrným ročním tempem deset…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
