Dopisy

Kofi Annan zemřel

V sobotu 18. srpna 2018 odešel Kofi A. Annan, velký člověk, státník celosvětového významu, přitom osobně velmi skromný. Je mi líto, že jeho úmrtí prošlo bez hlubšího zájmu české veřejnosti.

Na první setkání s ním nezapomenu, bylo to za jedné z těch nepříjemných newyorských zim, kdy jsem pracoval na Stálé misi ČR při OSN. Vyjížděl jsem z podzemní garáže budovy OSN, když jsem zahlédl drobnějšího muže v chumelenici jen v saku. Netušil jsem, kdo to je, a zastavil jsem s nabídkou svezení. Byl to pan Annan. Přisedl si a řekl mi, že bydlí jen dvě ulice od OSN a rád chodí pěšky, dnes ho ale zaskočilo počasí. Pozval mě na kávu  do svého bytu. Tehdy byl zástupcem generálního tajemníka Butruse-Ghálího. Zaujalo mě jeho příjemné přirozené chování, ale hlavně hluboké znalosti o mé vlasti.

Naposledy jsem měl tu čest s ním mluvit  v Budapešti, kde se měl pan Annan účastnit krátké porady s vedoucími poboček agencií OSN. Byl jsem v té době představitelem FAO pro střední a východní Evropu (Organizace pro výživu a zemědělství OSN). Vzpomněl si na naše první setkání v chumelenici, bylo to velmi příjemné. Měl jsem ale pocit, že je unavený, a doprovodil ho do budovy FAO. Na můj dotaz, co mu mohu nabídnout, si řekl o sklenici vody z kohoutku. Nechal jsem ho pak v klidu chvilku odpočívat, myslím, že to vděčně přijal. To bylo poslední osobní setkání, na jeho šibalský úsměv a pohled krásných očí nikdy nezapomenu.

Jaroslav Šuchman

Poučení z Hitlera

Respekt 33/2018

Nástup nacismu k moci byl v mnohém podobný dnešku. Americký levicový komentátor E. J. Dionne Jr. ve svém článku doporučuje čtenářům knihu historika Benjamina Cartera Hetta Smrt demokracie: Hitlerův nástup k moci a pád Výmarské republiky.

Na jedné straně Dionne evokuje historické paralely mezi onou dobou a současnou politickou situací a, aniž by to přímo řekl, není těžké usoudit, že poukazuje na nebezpečí spojená zejména s prezidentstvím Donalda Trumpa, což je ostatně oblíbenou posedlostí levice, a to nejen v USA.

Na straně druhé mě zaujalo, že i v kontextu historické analýzy používá nepřesný termín nacismus: Hett tvrdí, že nacistické hnutí bylo „reakcí na naprostý triumf globálního liberálního kapitalismu na konci první světové války…“ Hitlerova strana se ale příznačně jmenovala NSDAP – Nacionálněsocialistická německá dělnická strana – a nechvalně známý systém, který uvedla v život, byl nacionální socialismus. Slovo nacismus je pejorativní, slangové označení tohoto hnutí, které se mezitím obecně rozšířilo. Je možná užitečné si uvědomit, že slovo nacismus představuje levicovou interpretaci dějin už i tím, jak chytře zatemňuje jakýkoli poukaz na socialismus.

Pokud bychom chtěli být stejně kritičtí i ke komunistickému hnutí – té další ze dvou kolektivistických ideologií, které ve 20. století vyústily v totalitní režimy s desítkami milionů lidských obětí –, měli bychom používat podobně znevažující terminologii. Děti by se pak mohly v učebnicích dějepisu třeba dočíst, že v roce 1948 komouši ovládli československý stát a komoušská strana získala monopol moci.

Zdeněk Hostomský

OPRAVY

V minulém vydání v dopise reagujícím na článek Ruský pohled byl chybně uveden rok, kdy tři Estonci, kteří se v roce 1968 postavili proti okupaci Československa, obdrželi za svůj postoj ocenění. Správně mělo být uvedeno, že jej obdrželi v roce 2008.

V č. 33 v rubrice Styl jsme mylně uvedli, že Faerské ostrovy se rozkládají na jihozápadním okraji Dánska. Ostrovy tam leží, ale Fríské.

V č. 33 jsme v článku Proti všem uvedli špatnou cenu za novou radnici na Praze 7.Koupě a rekonstrukce radnice současným vedením v čele se starostou Janem Čižinským přijde minimálně na 293 milionů korun. Částka 90 milionů, kterou jsme uvedli, je za nákup domu, nikoli za celkovou rekonstrukci.

Za chyby se omlouváme.