Veteráni, kteří prošli novodobými válečnými konflikty, si nezřídka poté, co svléknou uniformu, obtížně zvykají na civilní život a mnohdy řeší konflikty zcela jiného charakteru – zdravotní problémy, rozpad manželství, ztrátu zaměstnání… „Jsou i případy, kdy ti, kdo nasazovali život pro vlast, skončí jako bezdomovci,“ vysvětluje Miroslava Pašková (34), proč spolek Vlčí máky nabízí veteránům pomocnou ruku.
Stála jste u zrodu organizace Vlčí máky, které jsou – mimochodem – symbolem válečných veteránů. Co vás k tomu vedlo? Byl třeba někdo z vaší rodiny vojenským veteránem?
Zájem o tuhle problematiku nebyl podmíněn zkušeností z rodiny, nicméně když jsem roce 2011 začala pracovat na ministerstvu obrany, kde jsem měla na starosti sociální sítě, hodně jsme tam s vojáky diskutovali o tom, co je trápí, co nefunguje, co by se mělo zlepšit.
Dost mě ovlivnilo také to, když jsem se v rámci inspekční cesty dostala na českou vojenskou misi do Afghánistánu. Problémy jsou tam ještě víc zhuštěné a mně došlo, že ne všechny služby pro vojáky, spojené s návratem do mírového života či odchodem do toho civilního, jsou rezortem obrany zajišťovány. To byl důvod, proč v roce 2014 Vlčí máky, spolek fungující na bázi dobrovolníků a darů, vznikl.
Organizací, které se novodobými veterány zaobírají, funguje víc. Není to rozmělňování pomoci?
Ano, je jich víc, vždyť misemi prošly tisíce vojáků. Existuje například…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
