Lyon je město konzervativní, až zpátečnické. Ctíme tu tradice. Také nás válcuje globalizace se svými obchodními řetězci a šmejdy na jedno použití, ale bráníme se jí zuby nehty. Nikde člověk nenarazí na tolik pekáren, řeznictví a sýráren, švadlen a krejčích, restaurátorů nábytku, čalouníků, rámařů, houslařů a hodinářů jako v Lyonu. Když se v zámku ve Versailles porouchají hodiny, kam myslíte, že je pošlou na opravu? Máme trhy se starými knihami i kamenné antikvariáty, obchody s mincemi a se známkami. Nesčetně opraven kol a – to je opravdu unikát – dílnu, ve které vyrábí automaty. Ano, ty pohyblivé loutky, co se dřív dávaly do výloh nebo do střelnic. K dílně patří malé muzeum.
Lyon nikdy nebyl pro revoluci. Lyoňané mají své kořeny pevně zapuštěné mezi Rhônou a Saônou, a třebaže posledních pár let předstírají, že jsou evropská metropole, s cizinci se moc nebaví. Staré rodiny si hlídají svá teritoria a hned tak někoho mezi sebe nepustí. Republikáni nebo roajalisté, katolíci nebo svobodní zednáři, především a nad vším jsou Lyoňané.
Mají své město, svůj byznys a ještě donedávna měli svého Boha. Jmenoval se Paul Bocuse. Monsieur Paul, jak mu tady říkali.
Kuchař, jehož jméno se stalo pojmem od Tokia po Manhattan, zemřel 20. ledna ráno, v pokoji, ve kterém se v roce 1926 narodil. V patře nad hospodou, kterou zdědil po svých rodičích a z níž udělal kultovní místo. Nachází se na břehu Saôny, ve vesnici Collonges-au-Mont-d’Or, pár kilometrů od Lyonu. Má zeleně a červeně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
