Neznámý svět chytrých dětí

Vysokou inteligenci a zvláštní nadání si obvykle nespojujeme s problémy. V obecném mínění člověka předurčuje k vynikajícím školním výsledkům, zvyšuje jeho šance dostat se na nejlepší univerzity a udělat skvělou kariéru. Může to tak být, ale nemusí.

Psychologové a neurovědci už nějaký čas mluví o tom, že existuje zvláštní skupina lidí, která se dá považovat za samostatnou kategorii homo sapiens. Vědecká terminologie není v této oblasti ještě jednotná, takže se jim říká různými termíny, v českém prostředí se nejčastěji používá výraz „mimořádně nadaní“. Obvykle jim v testech měření inteligence vychází IQ vyšší než 130, není to ale podmínkou, a hlavně to není zdaleka jediný rys jejich odlišnosti od zbytku populace.

Bývají obdařeni vysokou kreativitou, velkou mírou empatie a intuice a nečekaným smyslem pro spravedlnost už v raném dětství. Myslí zvláštně, snadno rozumí komplexním problémům, ale někdy nedokážou splnit jednoduché zadání. Hlavou jim často běží desítky myšlenek najednou. Jsou silně emocionální, přecitlivělí a navzdory svému talentu mívají křehké sebevědomí a tendenci k úzkostem a depresím.

V prostředí českého školství tak dar mimořádného nadání mnohdy nepřináší jen vysvědčení s vyznamenáním a medaile z matematických olympiád. Tahle pozoruhodná výbava může také dětství proměnit v náročné drama s velmi nejistým výsledkem.

Ema a mraky

Ema byla zvláštní už od narození. Nezvykle brzy začala lézt a sedět, dokázala se soustředit déle, než je u miminek…