Odpor k migraci nic neřeší

Jsou scény, které by liberální a kosmopolitně založený Evropan raději neviděl. Při procházkách po západoafrickém Senegalu musí odrážet jednu žádost o pomoc s cestou do Evropy za druhou, a to ačkoli je zde mír a svoboda. Například pětatřicetiletý rybář Baye říká, že musí pryč, aby uživil své dvě manželky a osm dětí. Při nočních procházkách italskými městy pak návštěvník na ulicích potkává chlapce ze západní Afriky, kteří cestu zvládli, a nyní se bez legálních dokumentů a vzdělání snaží přežít prodejem drog.

Tyto scény jsou jen malými detaily v mnohovrstevnatém příběhu africké migrace do Evropy, ilustrují ale tři důležité skutečnosti. Zaprvé to, že v absolutní většině již nepřiplouvají utečenci před válkou a tyranií, a zadruhé, že nově příchozí mají špatné vyhlídky na úspěch na evropském trhu práce. A především migrace nijak neřeší problémy, kvůli kterým mládenci z domova odešli. Emigranti netlačí na své vlády, aby zlepšily politiku, ani nemění kulturní normy, které udržitelnému růstu brání. Ve výše zmíněném případě mnohoženství a vysoký počet dětí.

Příliš velká nerovnost

Kdo z těchto postřehů vyvodí, že stačí utěsnit hranice, ten žije v iluzi. Napoví krátký pohled do atlasu. Na jih od malé Evropy, jejíž počet obyvatel stagnuje, leží obrovský kontinent, jehož populace se k roku 2050 zdvojnásobí na 2,5 miliardy. Průměrný věk Evropanů se dnes blíží ke 45 letům, v afrických státech se pohybuje kolem patnácti.

Pokud se afričtí sousedé budou potácet v krizi – v…