Vyznat se v emocích

Marie Salomonová má ve svých dvaceti šesti letech za sebou skvělé úspěchy. Absolvovala prestižní střední školu Open Gate, složila těžkou mezinárodní maturitu, vystudovala neurovědy na univerzitě ve Velké Británii. A kromě toho se také několikrát nervově zhroutila, strávila dva měsíce na psychiatrii a doteď užívá psychiatrické léky.

Svůj příběh dnes otevřeně vypráví na školách a v rámci projektu Nevypusť duši se snaží studenty a učitele přimět, aby se víc zajímali o téma duševního zdraví. Při té příležitosti také rozdává studentům dotazníky. A jedna odpověď jí připadá obzvlášť zajímavá. „Na otázku, jestli umějí zvládat stres spojený se školou, úplně všichni odpovídají, že ne nebo spíše ne,“ říká neurovědkyně. „To se mi zdá varovné.“

Marie Salomonová patří mezi lidi s tzv. mimořádným nadáním, jimž je věnován titulní text tohoto čísla. Vyznačují se jak vysokou inteligencí a tvůrčími schopnostmi, tak velkou psychickou křehkostí. Nadaní géniové se v systému (nejen) českého školství často hroutí a místo úspěchů a vědeckých objevů je v krajních případech čeká třeba invalidní důchod na deprese.

Nechceme tu ovšem lamentovat nad stavem vzdělávání, spíše hledat inspiraci. S nástupem internetu, sebevědomější generace dětí a také tváří v tvář velké společenské krizi, které Západ čelí, je jasné, že školství se bude muset změnit. Nápadů je spousta – posílení občanské či mediální výchovy, tvůrčí psaní, větší svoboda a kreativita místo memorování, revoluce ve výuce matematiky…

Přidejme tedy jeden další. V rámci osnov by nebylo špatné naučit děti, aby trochu rozuměly samy sobě. Dát jim nástroje, jak zvládat své emoce, své strachy a své krize, jak lépe pracovat s pozorností, jak cíleně relaxovat. S rozvojem psychologie, terapie, neurověd nebo meditačních metod existuje mnoho hravých technik, které dokážou zvednout náladu, uvolnit napětí a naučit člověka zvládat krizové situace. Jakási mentální výchova, když už máme tu tělesnou.

Není to úplně nápad z Marsu. Před dvěma lety získala prestižní globální cenu pro učitele palestinská pedagožka, která působí v uprchlickém táboře a třídu má plnou žáků s traumaty z prožitého násilí. Potenciálně výbušnou atmosféru ve třídě uvolňuje právě zapojením relaxačních her, které činí život radostnějším.

Rozumět trochu sobě a umět si pomoci by prospělo nejen dětem s velkým nadáním, ale potenciálně celé společnosti, obzvlášť v téhle vyhrocené době. Vědět o svém strachu a dokázat s ním pracovat je vyzkoušená cesta, jak se jím nenechat ovládnout.

Vážené čtenářky a vážení čtenáři,

příjemné čtení vám přeje

Petr Třešňák

zástupce šéfredaktora