V areálu Lidového domu v pražském centru je na první pohled vidět, jakou část sociální demokracie před lety pronajala privátním firmám a co stále obývá sama. Drahé restaurace, obchody a hotely se tu mísí s omšelými dveřmi, vedoucími kamsi do labyrintu chodeb s linoleem na podlaze nebo s podloubím, kde stylové skleněné výplně nahradila překližka polepená bílou tapetou a oranžovými nápisy „Vyhlašujeme válku levné práci“, „Důstojné stáří“, „Zdraví bez poplatků“.
U jedněch dveří ve dvoře celého objektu trpělivě čeká na vpuštění dovnitř skupinka penzistů, kteří si sem přišli prověřit své zaplacené členské známky a popovídat si o novinkách na politické scéně. Za jinými dveřmi narazí návštěvník na stolek s opuštěným telefonem, od něhož vede linka do útrob sekretariátu. Hlavní vchod přímo z rušné Hybernské ulice ale vypadá, že byl koncipován s úmyslem reprezentovat. Je tady hala s vrátnicí. Prostoru s klenutými stropy dominuje velká kytice umělých oranžových růží. Za ní je stěna s patnácti fotografiemi, třinácti muži a dvěma ženami.
Všichni se usmívají, pro členy a příznivce sociální demokracie ale celý výjev nejspíš neskýtá důvod k veselosti. Patnáctka reprezentuje to, co po volbách zbylo z nejpočetnějšího poslaneckého klubu nejstarší české politické strany. Nic na tom nezmění ani sjezd, který se koná příští neděli v Hradci Králové. Měl by však ukázat směr, kde čeští sociální demokraté narazí na radostnější vyhlídky.
Koruna od Sobotky
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
