Na konci času

Máme zkoumat vesmír, dokud ještě nejsou zatepleny všechny domy? Otázka, s níž se autor komentáře nedávno setkal v jedné debatě, získává na naléhavosti zvlášť nad tímto vydáním Respektu: představujeme v něm zneklidňující varování předních klimatologů ohledně možného kolapsu civilizace a zároveň přinášíme článek o historicky prvním snímku černé díry.

Pravda, není to zrovna fotografie, která by mohla kandidovat na vítězství v soutěži World Press Photo. Kdyby do srdce jedné z galaxií v souhvězdí Panny zavítali fotografové našeho časopisu, byla by to nepochybně jiná liga. V porovnání se strhující přesvědčivostí počítačové grafiky třeba ve filmu Interstellar přináší snímek spíš zklamání: jen rozmazaný tmavý stín obklopený ohnivým prstencem. Opravdu to stálo za vynaložené desítky milionů eur? Jako výsledek mnohaletého, nesmírně komplikovaného projektu, do něhož se zapojilo přes 200 vědců z celého světa, to řadě lidí může připadat poněkud neuspokojivé.

Jak ale naznačuje smršť reakcí na sociálních sítích, vůbec jim to tak nepřipadá. Přece jen jde o první skutečný pohled na jeden z nejzáhadnějších objektů v kosmu. „Spatřili jsme brány pekla na konci prostoru a času,“ přiblížil to jeden z členů výzkumného týmu. A o to tu jde: o dobrodružství poznání, záchvěv tajemna a také o zvláštní pocit pramenící ze skutečnosti, že černá díra vypadá přesně tak, jak astrofyzici očekávali. Že se dokonale řídí teorií, kterou už v roce 1915 formuloval Albert Einstein.

Zvídavost 1,…