Mnohá vysvětlení vítězství Benjamina Netanjahua ve volbách minulý týden mají co do činění se specifickou situací Izraele – jeho ekonomickým boomem, stabilní bezpečnostní situací i politickým talentem samotného izraelského premiéra. Netanjahu je však také součástí mnohem rozsáhlejšího fenoménu: neutuchající síly populistického nacionalismu po celém světě a pokračující neschopnosti středolevicových stran na něj reagovat.
Argumentace populistických nacionalistů zní zhruba následovně. Svět za naší hranicí je nebezpečný. Lidé se nás snaží připravit o naše pracovní místa, chtějí podkopat naši bezpečnost, obsadit naši zemi. Kosmopolitním městským elitám je to jedno, mají z toho prospěch. A my tedy potřebujeme ostrého chlapíka, který se postaví za národ a proti liberálům v našich vlastních řadách.
Podobně v různých obměnách argumentují Netanjahu, Vladimir Putin, Recep Tayyip Erdoğan, Naréndra Módí, Viktor Orbán, Jarosław Kaczyński, Jair Bolsonaro, brexitáři a samozřejmě také Donald Trump.
Napravíme, navrátíme
Filozof Isaiah Berlin v roce 1972 napsal, že nacionalismus „vyjadřuje planoucí touhu nedoceněných být brán vážně mezi světovými kulturami“. Kořeny moderního nacionalismu umístil do Německa, země posedlé touhou najít své místo na slunci. Podobný pocit, který je jistým typem ublíženecké mentality, lze však vystopovat v mnoha moderních variantách i mezi nejbohatšími a nejmocnějšími zeměmi.
Povšimněte si například Putinova tvrzení, že Západ Rusko od konce…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
