Napster v časech lidoopů

Tichému stydlivému Shawnu Fanningovi nebylo ještě ani dvacet. Nedávno sekl se studii na univerzitě, protože se chtěl plně věnovat tvorbě programu, který by zjednodušil stahování hudby z internetu. Byl tou myšlenkou posedlý. A onen program v průběhu pouhých dvou let provozu naprosto podkopal základy jednoho z nejsilnějších odvětví amerického zábavního průmyslu a zároveň učinil z kolektivu mladých čerstvě dospělých programátorů protagonisty nejsledovanějšího soudního procesu své doby. Spor odstartoval debatu o tom, co je vlastně pirátství a nakolik je únosné hromadně kriminalizovat touhu publika po dílech, která jsou náhle na síti dostupná zdarma. A nešlo v něm o nic menšího než o to, jak se bude pojímat koncept duševního vlastnictví v digitální době.

Příběh Napsteru je jedním z ustavujících momentů novodobého pojetí internetu. V době největší slávy měl 70 milionů uživatelů, kteří si mezi sebou čile a zdarma sdíleli stamiliony hudebních souborů, aniž z toho držitelé autorských práv měli jakýkoli zisk. V jednu chvíli se zkratka mp3 označující nejčastější formát zvukového souboru stala nejvyhledávanějším termínem na sítích, a předstihla dokonce i slovo „sex“. Jsou to neuvěřitelná čísla a výkony už proto, že na počátku 21. století si většina lidí mohla o vysokorychlostním internetu nechat jen zdát a obvyklé připojení se uskutečňovalo přes telefonní linku. Přesto si Napster udržel světový rekord o nejrychleji rostoucí byznys všech dob, o který ho později nepřipravil ani…