Sedm měst ze zlata

Stojím uprostřed puebla Acoma, postaveného na ploché skále vypínající se nad okolním vyprahlým terénem Nového Mexika. Pueblo tvoří asi tři stovky dvou- až třípatrových domů z hlíny a kamenů, v nichž dnes trvale žije už jen 30 převážně starých indiánů. Původně bylo obyvatel více než tisíc, a protože v pueblu scházela voda, měli to ke svým polím s kukuřicí a k hejnům krůt dvě hodiny chůze. Nahoru k městu přitom až do padesátých let 20. století nevedla žádná cesta, pouze obtížně schůdná skalní proláklina. Nepřístupnost skalního sídla uprostřed nehostinné a kamenité krajiny však Pueblany chránila před vetřelci, jakými byli i Španělé z Coronadovy expedice, kteří sem dorazili roku 1540. A kvůli nim jsem tady teď i já. Chtěl bych nalézt odpověď na otázku, proč conquistadoři do těchto chudých a odlehlých míst putovali.

Liduprázdnou zemí

Časně ráno 23. února 1540 vyrazila z města Compostela ve středním Mexiku početná výprava vedená třicetiletým Franciscem Vázquezem de Coronadem. Cílem bylo místo ležící ve vnitrozemí daleko na severu, kterému indiáni říkali Cibola a Španělé ho překřtili na Sedm měst ze zlata. Podle dávné legendy byla tato města založena sedmi portugalskými biskupy, kteří v 8. století uprchli před arabskou invazí z Pyrenejského poloostrova přes moře na západ. A když roku 1521 dobyl Hernán Cortés Aztéckou říši a na jejích troskách založil provincii Nové Španělsko, šířila se mezi příchozími španělskými kolonisty víra v existenci těchto sedmi zlatých měst.

…