Po smrti facebookových uživatelů se z jejich profilů stávají jakési digitální náhrobky a pozůstalí řeší, jak s nimi naložit. „A ruku v ruce s tím hledají způsob, jakou podobu by mělo mít on-line truchlení,“ říká vystudovaný sociolog Tomáš Hrábek, autor knihy Smrt na Facebooku vydané na Slovensku.
Říká se, že člověk žije tak dlouho, dokud zůstává v paměti blízkých. On-line život zesnulého ovšem zůstává v digitální paměti, na jeho facebookovém profilu. Dalo by se říct, že člověk žije na sociálních sítích i po smrti?
Záleží na tom, jak se s profilem zesnulého naloží. A to je jádro sporu, který rozděluje pozůstalé a blízké. Řeší totiž otázky: Má zůstat profil on-line? Nebo se má smazat? A taky skoro rébusy: Proč si lidé píší s mrtvým člověkem veřejně a on-line, když vědí, že od něj nedostanou odpověď? Zatímco v běžném životě je smrt pro pozůstalé spojena se zavedenými konvencemi, které dávají truchlícím celkem jasné pokyny, jak se chovat, jaké dekorum zachovávat či jaké rituály jsou vhodné, uživatelé Facebooku žádná taková pravidla či návody nebo něco jako etický kodex nemají.
Co se na profilech v případě úmrtí začne odehrávat?
To je velmi různorodé. Záleží na tom, jak či kdy dotyčný zemřel: zda pokojně ve stáří po naplněném životě, nebo jako mladý člověk při autonehodě… Specifické je to u mediálně známých osobností – v knize to popisuji na příkladu slovenského hokejisty Pavola Demitry, který…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
