Tagesordnung

Jako reportážní román je v podtitulu českého vydání knihy Tagesordnung označena próza francouzského spisovatele a filmaře Érica Vuillarda (1968), který ji publikoval předloni, vzápětí za ni získal nejvěhlasnější z francouzských literárních cen – Prix Goncourt. Ale přesnější by bylo uvést, že jde o reportážně-esejistický román. Text rozdělený do šestnácti obrazů má daleko ke klasice reportážních románů, například k Chladnokrevně Trumana Capotea. Francouz sice dokumentaristicky vypráví o osudových dnech Rakouska v předjaří roku 1938, kdy tamní stát přestal existovat, ale historický materiál explicitně komentuje a vede nad ním krátké úvahy o dějinách, o chování lidí ve vyhrocených historických chvílích či o kolektivní a individuální paměti.

Stylisticky i významově hutné obrazy z anšlusu – v nichž vystupují němečtí velkopodnikatelé a vysoce postavení, nedávno vlády se chopivší nacisté, dále rakouští, britští a francouzští politici a pak také rakouský lid – Vuillard podává s ironií a espritem, avšak ani v nejmenším neuhýbá k relativismu. S reportážní rychlostí nastíní konkrétní historickou situaci a pak jakoby teleobjektivem v detailech sleduje konání aktérů, jejich hru navenek, přičemž neúhybně směřuje k obnažování podstaty v jejich postojích. „Skutečné myšlenky zůstávají skryté, už od počátků světa. Myslíme v zámlkách, se zadrženým dechem. Pod tím protéká život jako pomalá, podzemní míza,“ píše Vuillard, když uvažuje, co se asi tak stalo s rakouskými…